Jdi na obsah Jdi na menu
 


Základní skupina

24. 4. 2010

Základní skupina - shrnutí ostatních zápasů základní skupiny :

 

Raz, 2, 3, hop, dva, tři

 

Rekapitulace českých klasiků v Šifře pokračuje – po minulém připomenutí Jan Vodňanského a jeho kongeniální básnické sbírky přicházejí nyní na řadu bardi česko-slovenského humoru Slávek Šimek a Jirka Grossman se svojí zábavnou šou Hop, dva, tři. Ne že by snad náš další zápas pod hlavičkou Harcovské florbalové ligy byl až tak vesy-veselý, nicméně pár okamžiků, které by patřily spíš do manéže Bolka Polívky, by se přece jen našlo. Ale popořádku.

 

Raz23 už měli tu čest jednou se s námi utkat a odnesli to pěkným výpraskem. Tento mančaft však dokáže čas od času překvapit a potrápit trávící trakt nejednoho favorita, proto byla na místě jistá ostražitost. Jakékoliv obavy z eventuelní senzace se však brzo po zahájení rozplynuly jako dým nad troskami World Trade Center. Soupeř asi neměl zrovna svůj den (nebo naopak měl své dny), zejména pak člověk v masce a brankářské uniformě, jehož výkon byl přinejlepším žalostný. Kanonádu v první třetině započal Izzi a pak už to šlo v rychlém sledu, jeden gól za druhým, až do stavu 8:3.

 

V druhé půlce jsme ale řádně vyměkli. Klasický syndrom uspokojení se snesl na naše čepele a hlavně končetiny a ze svižného ofenzivního představení se stalo cvičení medvědů. Z šedi tak výrazně vybočil pouze jeden moment, kdy na sebe opět neopomenul strhnout pozornost rozhodčí s modrým Gayem na dresu. Zapískal totiž gól, který nebyl. My ovšem, jako féroví kluci, jsme na tuto skutečnost ihned upozornili a Ondra tak sklidil další zasloužený pískot na harcovské scéně. Závěr pak vyšperkoval Izzi učebnicovým bodyčekem na jednoho z hráčů soupeře, který stihnul po srážce pouze zařvat „uauaua“ a skácet se za mantinel, čímž značně pobavil přihlížející auditorium. Konečný výsledek 11:5.

 

 

STK Tempish

 

Pod podivným názvem následujicího tuli-pána na holení se skrýval další z řady veseckou ubytovnou odkojených mančaftů a přátelé omluvte mě, ale tento zápas se mi vykouřil z hlavy jako jména vyučujících na VŠ z paměti chomutovské primátorky Mgr.Ivany Řápkové. Pouze si matně vybavuji, že se jednalo o další víceméně klasické představení proti uskupení florbalem až na pár vyjímek nepolíbených jedinců.

 

Jeden šikula se však v kádru soupeře přece jen našel a podvakráte prakticky ze stejného fleku u levého mantinelu parádními střelami pod víko pokořil jinak nezaměstnaného Martyho.

Ve druhém poločase jsme už naštěstí podobným nevítaným lapáliím lapáliím před naší svatyní zkušeně zabránili a s přehledem si dokráčeli pro nepříliš výrazné, ale dostačující vítězství 8:2.

 

 

2 Ku jedenácti

 

Opět sok z kategorie neznámých, ovšem jeho předchozí výsledky napovídaly, že půjde o šrůtek až šrot. Tomu také náležitě odpovídal náš přístup k zápasu, který by se dal přirovnat k zaujetí Karla Schwarzenberga některými parlamentními debatami. Jinými slovy, pěkně jsme to prochrápali. Tak ostudný a ležérní výkon, jakým jsme se prezentovali v první půli tohoto mače, nemá v historii Sukmisstrů opravdu obdoby ! Už si přesně nepamatuji vývoj ve skóre, každopádně naše ementální obrana dovolila žebráckému soupeři nastřílet neuvěřitelné 4 branky, takže to jednu chvíli bylo 1:4. A přítomní diváci se nestačili dívat.

 

Naštěstí jsme se ještě do půle trochu sebrali a snížili na přijatelný jednogólový rozdíl. Po přestávce se konečně zápas začal ubírat tak nějak tím naším směrem a ve finále se zvrhnul v gólovou přestřelku. Protože jsme byli vzadu i nadále jaloví, nasázeli nám 11tky celých 7 branek, tolik jsme snad nikdy nedostali. Na druhé straně však vyjely sukmisstrovské sypače a konečný rezultát 10:7 hovoří jasnou řečí. Celkově však bída, velká bída.

 

 

Mílovy pusinky

 

Poslední soupeř ve skupině honosící se zajímavým, pornografickým průmyslem vonícím názvem „Mílovy pusinky“, byl dopředu pasován do role jasného outsidera. S velkou nulou na kontě bodíků a žalostným skóre 9:54 ostatně ani nebylo divu. Náš kádr bohužel trpí značnou úzkostí (myšleno, že je úzký) a zejména na gólmanském postu není kde brát. Jak se zápas blížil, bylo čím dál zřejmější, že do brány tentokrát prostě nikoho neseženeme. Na zápas se nás sešlo 7 a padlo prakticky jednomyslné rozhodnutí, že budeme hrát v šesti bez goalieho. Pamětníci jistě po oprášení archívů ve svých mozkovnách vzpomenou na legen-dární nakládačku 33:0, kterou jsme ještě za časů Misstrů uštědřili DruTěWě, a při které jsme rovněž hráli v šesti a s odkrytou kasou.

 

Dlužno dodat, že prázdná branka nás motivovala ještě k daleko odpovědnější a týmovější hře, než normálně a tento zápas jsme si myslím parádně užili. Držení míčku na naší straně nepochybně snadno překonávalo i barcelonské hodnoty, nahrávek také zřetelně přibylo a k tomu se přidal i zvýšený důraz a ukázkové napadání soupeřových beků. V první třetině se naše olbřímí převaha ještě tolik neprojevila a snaživý soupeř díky třem nahozením z dálky držel rozdíl ve skóre na přijatelných třech gólech. Ovšem po pauze jsme do toho šlápli naplno a dostali tak výsledek tam, kam jsme potřebovali. Konečných 15:3 bylo myslím hezkou tečkou za naším účinkováním v základní skupině. Pravda, letos poprvé se nám „podařilo“ v této fázi turnaje prohrát, nicméně jak nás učí dějiny, ještě nikdo nedokázal Harcovku vyhrát bez ztráty nějakých těch bodíků. Takže směle do tePlay-off…

 

zpět