Základní skupina
Základní skupina - shrnutí ostatních
zápasů základní skupiny :
Raz, 2, 3, hop, dva, tři
Rekapitulace českých klasiků v Šifře pokračuje – po minulém
připomenutí Jan Vodňanského a jeho kongeniální básnické sbírky přicházejí nyní
na řadu bardi česko-slovenského humoru Slávek Šimek a Jirka Grossman se svojí
zábavnou šou Hop, dva, tři. Ne že by snad náš další zápas pod hlavičkou Harcovské
florbalové ligy byl až tak vesy-veselý, nicméně pár okamžiků, které by patřily
spíš do manéže Bolka Polívky, by se přece jen našlo. Ale popořádku.
Raz23 už měli tu čest jednou se s námi utkat a odnesli to pěkným
výpraskem. Tento mančaft však dokáže čas od času překvapit a potrápit trávící
trakt nejednoho favorita, proto byla na místě jistá ostražitost. Jakékoliv
obavy z eventuelní senzace se však brzo po zahájení rozplynuly jako dým
nad troskami World Trade Center. Soupeř asi neměl zrovna svůj den (nebo naopak
měl své dny), zejména pak člověk v masce a brankářské uniformě, jehož
výkon byl přinejlepším žalostný. Kanonádu v první třetině započal Izzi a
pak už to šlo v rychlém sledu, jeden gól za druhým, až do stavu 8:3.
V druhé půlce jsme ale řádně vyměkli. Klasický syndrom uspokojení se
snesl na naše čepele a hlavně končetiny a ze svižného ofenzivního představení
se stalo cvičení medvědů. Z šedi tak výrazně vybočil pouze jeden moment,
kdy na sebe opět neopomenul strhnout pozornost rozhodčí s modrým Gayem na
dresu. Zapískal totiž gól, který nebyl. My ovšem, jako féroví kluci, jsme na
tuto skutečnost ihned upozornili a Ondra tak sklidil další zasloužený pískot na
harcovské scéně. Závěr pak vyšperkoval Izzi učebnicovým bodyčekem na jednoho
z hráčů soupeře, který stihnul po srážce pouze zařvat „uauaua“ a skácet se
za mantinel, čímž značně pobavil přihlížející auditorium. Konečný výsledek 11:5.
STK Tempish
Pod podivným názvem následujicího tuli-pána na holení se skrýval další
z řady veseckou ubytovnou odkojených mančaftů a přátelé omluvte mě, ale
tento zápas se mi vykouřil z hlavy jako jména vyučujících na VŠ
z paměti chomutovské primátorky Mgr.Ivany Řápkové. Pouze si matně vybavuji,
že se jednalo o další víceméně klasické představení proti uskupení florbalem až
na pár vyjímek nepolíbených jedinců.
Jeden šikula se však v kádru soupeře přece jen našel a podvakráte
prakticky ze stejného fleku u levého mantinelu parádními střelami pod víko
pokořil jinak nezaměstnaného Martyho.
Ve druhém poločase jsme už naštěstí podobným nevítaným lapáliím lapáliím
před naší svatyní zkušeně zabránili a s přehledem si dokráčeli pro
nepříliš výrazné, ale dostačující vítězství 8:2.
2 Ku jedenácti
Opět sok z kategorie neznámých, ovšem jeho předchozí výsledky
napovídaly, že půjde o šrůtek až šrot. Tomu také náležitě odpovídal náš přístup
k zápasu, který by se dal přirovnat k zaujetí Karla Schwarzenberga
některými parlamentními debatami. Jinými slovy, pěkně jsme to prochrápali. Tak
ostudný a ležérní výkon, jakým jsme se prezentovali v první půli tohoto
mače, nemá v historii Sukmisstrů opravdu obdoby ! Už si přesně nepamatuji
vývoj ve skóre, každopádně naše ementální obrana dovolila žebráckému soupeři
nastřílet neuvěřitelné 4 branky, takže to jednu chvíli bylo 1:4. A přítomní
diváci se nestačili dívat.
Naštěstí jsme se ještě do půle trochu sebrali a snížili na přijatelný
jednogólový rozdíl. Po přestávce se konečně zápas začal ubírat tak nějak tím
naším směrem a ve finále se zvrhnul v gólovou přestřelku. Protože jsme
byli vzadu i nadále jaloví, nasázeli nám 11tky celých 7 branek, tolik jsme snad
nikdy nedostali. Na druhé straně však vyjely sukmisstrovské sypače a konečný
rezultát 10:7 hovoří jasnou řečí. Celkově však bída, velká bída.
Mílovy pusinky
Poslední soupeř ve skupině honosící se zajímavým, pornografickým průmyslem
vonícím názvem „Mílovy pusinky“, byl dopředu pasován do role jasného outsidera.
S velkou nulou na kontě bodíků a žalostným skóre 9:54 ostatně ani nebylo
divu. Náš kádr bohužel trpí značnou úzkostí (myšleno, že je úzký) a zejména na
gólmanském postu není kde brát. Jak se zápas blížil, bylo čím dál zřejmější, že
do brány tentokrát prostě nikoho neseženeme. Na zápas se nás sešlo
Dlužno dodat, že prázdná branka nás motivovala ještě k daleko
odpovědnější a týmovější hře, než normálně a tento zápas jsme si myslím parádně
užili. Držení míčku na naší straně nepochybně snadno překonávalo i barcelonské
hodnoty, nahrávek také zřetelně přibylo a k tomu se přidal i zvýšený důraz
a ukázkové napadání soupeřových beků. V první třetině se naše olbřímí
převaha ještě tolik neprojevila a snaživý soupeř díky třem nahozením z dálky
držel rozdíl ve skóre na přijatelných třech gólech. Ovšem po pauze jsme do toho
šlápli naplno a dostali tak výsledek tam, kam jsme potřebovali. Konečných 15:3
bylo myslím hezkou tečkou za naším účinkováním v základní skupině. Pravda,
letos poprvé se nám „podařilo“ v této fázi turnaje prohrát, nicméně jak
nás učí dějiny, ještě nikdo nedokázal Harcovku vyhrát bez ztráty nějakých těch
bodíků. Takže směle do tePlay-off…