Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sukmisstři vs. Zbytek světa

14. 3. 2012

Sukmisstři vs. Zbytek světa : Shrnutí základní části

 

Zdárek, prdek !

 

Vzhledem k tomu, že jsme rekordně rychle odehráli zápasy základní části a užíváme si zasloužené zápasové pauzy, napadlo mě předat Vám prostřednictvím kouzelných písmenek několikero mých hodnotných postřehů a jako uleželý romadůr zralých úvah na téma Sukmisstři a Harcovka. Takže se do toho bez zbytečných průtahů pustím.

 

Zápasy ve skupině opět byly vesměs o hovně. Ostatně, jako každý rok. Stávající systém „superskupin“ po 8mi týmech je prostě na pikaču a troufám si tvrdit, že na tomto závěru by se se mnou shodla drtivá většina hráčů a týmů, který mají i nějaký jiný ambice, než se jít jednou za tři tejdny proběhnout do Vozák Areny  a přitom se snažit si neublížit a eventuelně taky občas trefit míček. Hokejkou. Rychlé rozdělení do elit A a B by soutěži ohromně pomohlo. Tenhle návrh už jednou na stole byl, ovšem Krupič se rozhodnul uposlechnout hlas plebs a dát o podobě Harcovky hlasovat, což mi přijde jako blbost. Nějaké nové hlasování iniciovat asi nemá cenu, takže stávající podoba tu patrně bude na věčné časy, stejně jako blahé paměti přátelství se Sovětským svazem ...

 

Jinak mám pocit, že úroveň soutěže šla oproti loňsku celkem dolů. Ubyl jeden top tým (Black Horses) a žádný zajímavý nováček se neobjevil. Občas mě fascinuje, že některé tradičně se účastnící týmy se za ty roky pořád nedokázaly naučit ani absolutní florbalové základy.

Použiju citát Marcella Wallace, kterej se sem dost hodí : „Tahle branže je nabitá naivníma kreténama, co si myslej, že budou s věkem zrát jako víno. Jenže víno se změní ve vocet...“

Pan Velkej možná použil trochu ostrý slova, ale situaci vystihnul naprosto přesně. Osobně nemám nic proti sportovním nadšencům, naopak, jít se vypotit při florbalovém zápolení není nic proti ničemu, alespoň pak mládež nebude mít čas na nějaké zdraví škodlivé aktivity, jako alkohol, drogy nebo učení. Ale když vidím stále ty stejné nešťastníky zápolit i s tak elementární věcí, jako je koordinace pohybů při běhu, je mi těžko u kardiostimulátoru. Pokud máte proti někomu takovému hrát, motivace logicky klesá do záporných hodnot, protože za tu hodinu a půl, kterou člověk Harcovkou zabije, by si stihnul v pohodě přerovnat třeba dva šuplíky ponožek.

 

Naše sestava se ustálila v podstatě na pěti, šesti lidech, který chodili pravidlně – Já, Suk, Bajglis, Lubo, Dan Bartoň + Ivan. Semtam se objevil Izzi, asi dvakrát se na Harcov zatoulal Šimák, s klikou z FBC jsme mohli počítat jenom v jednom zápase, Zelí se kvůli těžkému zranění musel naučit znova fandit Spartě, chodit a používat příbor (v tomto pořadí) a nad jeho účastí v alespoň nějaké pozdější fázi vyřazovacích bojů visí otazník jako dluhová krize nad Řeckem. Ve skupině svojí kvalitou jasně vynikal mač s Bambusem a docela ušly i Kozy a bradavky, na zbytek si už moc nepamatuju, ale bylo to vo tom samym, co každej rok. Nicméně, to už bych se obloukem vracel na začátek článku ...

 

Uvidíme se v TePlay-off.

 

zpět