Sukmisstři -Legen-dary
Sukmisstři vs Legen-dary
: Nalaď si florbal do C dur !
Když jsem před zápasem
seděl už v nevímkolikáté šatně, na sobě dres a v ruce hokejku, honilo se
mi hlavou, co nás asi čeká, Až vyběhneme na palubovku Vozák areny a zkřížíme
hole s týmem Legen-dary. O soupeři jsem přiznám se nevěděl prakticky nic,
jen tichou poštou někdo poslal šatnou, že se jedná o spolužáky/kamarády našeho
novice Čéři. I v tomto zápase jsme byli samozřejmě favority, ale člověk
nikdy neví, když přijdou špatný dny, dá se prohrát i s týmem xy.
Už jsme si víceméně
zvykli, že kdokoliv proti nám nastoupí, jakoby mu výstražné vlajky v hlavě
začaly ihned signalizovat, že v tomhle mači bude bránit prostor před
vlastní bránou se stejnou vervou jako nějaký lesní manekýn svoje ošuntělé sako.
A nenechá toho, ani kdybyste mu naslibovali modrý z nebe. Ale je to
pochopitelné – vytáhnout se proti nám touží každý kluk a mnozí by za to jen
jednou dostat šanci zahrát si proti Sukmisstrům obětovali třeba svoji motorku.
Leckdo z nich si třeba v duchu říká, že má na to být víc a kde jinde
se ukázat, než právě v takovém zápase ? V takových zápasech nám obvykle
nezbude, než vítězství ubojovat, čemuž jsem šel ostatně názorným příkladem. Po
několika minutách jsem vydřel míček za bránou a předložil Izzimu. Náš brousek,
který se vždy řídí heslem, že jen „Hlupák váhá !“, neotálel ani vteřinu a
briskní střelou nám zajistil vedení.
První gól mnoho na
průběhu hry nezměnil, a tak jsme se museli i nadále před branku soupeře dobývat
jako nadržený maturant do pokoje své milé. Dlužno ještě dodat, že nám
v obraně chyběl náš perfektní Souček, který asi vyspával někde na
svobodárně. V dalším průběhu zápasu to byl boj o každý míček. Za
vítězstvím jsme šli zvolna, ale bez jakýchkoliv pochybností, asi jako když
pořádnej Rock and Roller nastupuje na pódium před bouřící kotel. Apropo diváci
– i v tomto zápase se jich sešlo poměrně slušné množství a i když jako
obvykle fandili většinou soupeři, sem tam zazněl aplaus publika i při některé
z našich povedených akcí. Chlapci z Legen-dary si věřili jako blázen
a nic nevypouštěli, takže to chvíli vypadalo na problémy s výsledkem. Nicméně
pak jsme dali nekompromisně na srozuměnou, že v tomhle nejedeme a dali tak
soupeři jasný signál k odjezdu. Nakonec to byl snad právě Čéřa, kdo upravil
stav skóre na konečných 6:3. V ten moment bylo o vítězství v zápase
rozhodnuto a na jakýkoliv pokus o zvrat mohli protivníci rychle zapomenout. Závěrečné
fouknutí do píšťalky ukončilo první florbalový mejdan hochů z řad soupeře
a stvrdilo naše očekávané vítězství.
Zápas tedy skončil podle tapírových
předpokladů. Soupeř sice bojoval zuby nehty, ale nebylo mu to nic platné a po
zápase chlapcům z Legen-dary nezbylo, než si říct obligátní „Někdy příště
!“ A my ? S gloriolou vítězů jsme opustili půlnoční harcovskou halu a zmizeli
v temných kolejních zákoutích nebo kolotoči velkoměsta…
(In memory of Jiří „Dědek“ Šindelář – Katapult)
P.S.: Kdo najde v textu nejvíc názvů kaťáckejch songů, může se u Oldy Říhy přihlásit o pivo !