Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sukmisstři -Legen-dary

21. 4. 2009

Sukmisstři vs Legen-dary : Nalaď si florbal do C dur !

 

 

 

Když jsem před zápasem seděl už v nevímkolikáté šatně, na sobě dres a v ruce hokejku, honilo se mi hlavou, co nás asi čeká, Až vyběhneme na palubovku Vozák areny a zkřížíme hole s týmem Legen-dary. O soupeři jsem přiznám se nevěděl prakticky nic, jen tichou poštou někdo poslal šatnou, že se jedná o spolužáky/kamarády našeho novice Čéři. I v tomto zápase jsme byli samozřejmě favority, ale člověk nikdy neví, když přijdou špatný dny, dá se prohrát i s týmem xy.

 

 

 

Už jsme si víceméně zvykli, že kdokoliv proti nám nastoupí, jakoby mu výstražné vlajky v hlavě začaly ihned signalizovat, že v tomhle mači bude bránit prostor před vlastní bránou se stejnou vervou jako nějaký lesní manekýn svoje ošuntělé sako. A nenechá toho, ani kdybyste mu naslibovali modrý z nebe. Ale je to pochopitelné – vytáhnout se proti nám touží každý kluk a mnozí by za to jen jednou dostat šanci zahrát si proti Sukmisstrům obětovali třeba svoji motorku. Leckdo z nich si třeba v duchu říká, že má na to být víc a kde jinde se ukázat, než právě v takovém zápase ? V takových zápasech nám obvykle nezbude, než vítězství ubojovat, čemuž jsem šel ostatně názorným příkladem. Po několika minutách jsem vydřel míček za bránou a předložil Izzimu. Náš brousek, který se vždy řídí heslem, že jen „Hlupák váhá !“, neotálel ani vteřinu a briskní střelou nám zajistil vedení.

 

 

 

První gól mnoho na průběhu hry nezměnil, a tak jsme se museli i nadále před branku soupeře dobývat jako nadržený maturant do pokoje své milé. Dlužno ještě dodat, že nám v obraně chyběl náš perfektní Souček, který asi vyspával někde na svobodárně. V dalším průběhu zápasu to byl boj o každý míček. Za vítězstvím jsme šli zvolna, ale bez jakýchkoliv pochybností, asi jako když pořádnej Rock and Roller nastupuje na pódium před bouřící kotel. Apropo diváci – i v tomto zápase se jich sešlo poměrně slušné množství a i když jako obvykle fandili většinou soupeři, sem tam zazněl aplaus publika i při některé z našich povedených akcí. Chlapci z Legen-dary si věřili jako blázen a nic nevypouštěli, takže to chvíli vypadalo na problémy s výsledkem. Nicméně pak jsme dali nekompromisně na srozuměnou, že v tomhle nejedeme a dali tak soupeři jasný signál k odjezdu. Nakonec to byl snad právě Čéřa, kdo upravil stav skóre na konečných 6:3. V ten moment bylo o vítězství v zápase rozhodnuto a na jakýkoliv pokus o zvrat mohli protivníci rychle zapomenout. Závěrečné fouknutí do píšťalky ukončilo první florbalový mejdan hochů z řad soupeře a stvrdilo naše očekávané vítězství.

 

 

 

Zápas tedy skončil podle tapírových předpokladů. Soupeř sice bojoval zuby nehty, ale nebylo mu to nic platné a po zápase chlapcům z Legen-dary nezbylo, než si říct obligátní „Někdy příště !“ A my ? S gloriolou vítězů jsme opustili půlnoční harcovskou halu a zmizeli v temných kolejních zákoutích nebo kolotoči velkoměsta…

 

 

 

 

 

(In memory of Jiří „Dědek“ Šindelář – Katapult)

 

 

 

P.S.: Kdo najde v textu nejvíc názvů kaťáckejch songů, může se u Oldy Říhy přihlásit o pivo !

 

zpět