Sukmisstři - Vořežpruti
Sukmisstři vs. Vořežpruti : Zabili jsme Rejmíka, zabili a budou jitrnice...
Ohledně dalšího kola vyřazovací části panovala spousta zmatků. Původní termín středa 27.2. byl zrušen kvůli jakémusi lehce dementnímu „sportovnímu večeru“, který se konal na florbalovém hřišti. Poté byl pořadatelským sborem narychlo zařízen čtvrtek, ovšem vzhledem k negativnímu stanovisku několika týmů se místo plánovaných pěti mačů konaly pouze dva.
Naším sokem byl tentokrát mančaft patřící mezi harcovskou florbalovou smetánku - FbC Vořežpruti. Jednalo se o vysoce prestižní souboj dvou nejúspěšnějších týmů této soutěže, čemuž bohužel neodpovídala ani divácká kulisa, čítající cca tři lidi a nobodyho, ani nepříliš atraktivní hrací čas v půl jedenácté večer. Nedalo se však nic dělat, našlapaná termínovka mnoho jiných možností bohužel neskýtala.
Dlužno dodat, že před zápasem měli někteří naši hráči nezanedbatelné zdravotní problémy, což se možná tak trochu promítlo i do našeho již tradičně ospalého vstupu do zápasu. Vepřáci byli zezačátku bezpochyby nebezpečnější a zejména Tomáš Erlebach, pro kterého jsme jistě velice oblíbeným soupeřem, nás občas pozlobil svými drzými výjezdy před bránu a nepříjemným zakončením. Nicméně obrany jasně dominovaly nad útoky a tak se většina akcí rozbíjela o defenzivní valy uprostřed hřiště, případně končila v rozích a za brankami. V této fázi zápasu se nás soupeř pokoušel několikrát zaskočit dlouhými centrovanými balónky za naši obranu, nicméně po počátečních problémech se nám podařilo tento nebezpečný způsob hry víceméně eliminovat. Velkým problémem byl pak stav hrací plochy, nepochybně značně ovlivněný předchozí všesportovní píčovinou. Značná část hráčů měla problémy se stabilitou (i když nosí Stabily) a několikrát jsme byli svědky podklouznutí a natlučení si nosu.
Poměrně dlouhé čekání na gól prolomili jako první Vořežpruti. Poté, co se Rejmi poroučel k zemi po mém něžném přistrčení dostali Vepřáci příležitost zahrávat standardku z poměrně nebezpečné vzdálenosti od naší brány. Se situací si poradili mazácky a po přistrčení od brášky propálil Jelena Koule. Obdržený gól nás konečně vyburcoval k větší aktivitě a na hřišti to bylo hned znát. Netrvalo dlouho a náš tlak rezultoval ve vyrovnání. Dostali jsme se do brejku tři na jednoho a Zelí nekompromisním švihem z levé strany vymetl vingl vepřové klece. Od této chvíle jsme začali zápasu celkem jasně dominovat, čemuž napomohla i následující přesilovka, kterou jsme sehráli velmi dobře, ovšem z několika slušných šancí jsme nadstandardně chytajícího gólmana vepřosoupeře nepřekonali. Přesto se nám podařilo otočit skóre ještě do poločasu. Specialista na Harcovskou ligu pan Green šikovným uvolněním totálně rozvrátil vepřáckou defenzívu a Bajgelovi již po jeho výzvě nezbývalo, než trefit prázdnou bránu – 2:1. Tento stav vydržel na světelné tabuli až do odchodu do kabin.
Ve druhém dějství již byla naše převaha nepochybná, což nám potvrdilo i několik nezávislých sportovních komentátorů z tribuny. Jakoby soupeři došly fyzické síly a nebyl již tak schopen zachytávat naše útočné výpady. Šancí bylo něúrekom, ovšem naše střelecká potence v této fázi soutěže je evidentně pronásledována podobnými problémy s prostatou jako Tom Hanks ve filmu Zelená Míle. Já sám jsem zazdil dvě tutovky prakticky před prázdnou bránou, tyč zvonila po střelách Bajglise a Tlumči, Sukovy dva pokusy z dálky skončily jen těsně vedle a tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Vořežpruti se, pokud mě tedy má selektivní paměť neklame, k ohrožení naší branky nedostali snad vůbec. Protože ale naše neschopnost kloudně zakončit trvala, byl výsledek zápasu stále na vážkách. O vtipné intermezzo se opět postaral náš pan šéfdirigent – po velkém úspěchu s golfovým číslem „tref BaTerku do hlavy“ tentokrát jeho imitaci Tigera Woodse odnesl chudák Koule. Sukův precizní odpal ho trefil naštěstí nikolivěk do Koulí, alebrž pouze do novopacky tvrzené hlavinky.
Zápas tedy spěl celkem pohodově k závěru. Co však čert nechtěl, dvě minuty před koncem došlo k chaosu při našem střídání a na hřišti se poměrně dlouhou dobu pohybovalo hned šest sukmisstrů. Rozhodčího na tuto nesrovnalost upozornilo až vytrvalé hulákání Rejmontovo, nicméně dvě minuty na trestné nás za tento prohřešek neminuly. Vepřovým hlavám se tedy naskytla výtečná příležitost srovnat skóre. Ovšem jakékoliv prasečí naděje byly brzo odváty naší precizní obrannou hrou. Soupeř působil dosti bezradně a byli jsme to naopak my, kdo měl daleko větší šance ke skórování. Zejména pak já, to bych ovšem musel trefit Lukášovu pobídku lépe, než po zemi doprostřed branky. Mrzet nás to však nemuselo, protože čas utkání záhy vypršel a na našem vítězství se již nemohlo nic změnit.
Výhra v takto prestižním utkání pochopitelně potěší a i když v naší hře jsou stále značné rezervy, zejména pak ve střelbě a proměňování šancí vůbec, můžeme být spokojeni alespoň s prodloužením vítězné série. Navíc jsme si tímto vítězstvím prakticky zajistili první místo ve skupině, což je dvě kola před koncem v takto zvučnými jmény našlapané společnosti bezpochyby příjemným bonbónkem a hozenou rukavicí všem soupeřům v boji o Harcovský pohár.