Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sukmisstři - Vodopády

23. 11. 2009

Držkopády s Vodopády

Harcovská florbalová liga je již tradiční a zavedenou sportovně-obchodní značkou a proto nikoho nepřekvapilo, že i na podzim Léta Páně Vozáka 2009 tato prestižní soutěž odmávala start do nového ročníku. Každým rokem přichází nějaká ta změna a letošek nebyl výjimkou. Šéfem realizačního týmu a principálem Harcovky samozřejmě zůstal nenahraditelný Krupič, ovšem po jeho boku kluka s kšiltovkou vystřídal poněkud méně výrazný kluk s culíkem. Až netradičně velkým počtem pohunků pak byla obsazena časomíra, uvidíme, jestli to ponese své ovoce v podobě kvalitnější obsluhy tohoto zařízení. Již tak velkorysý hrací plán se ještě nafoukl navýšením počtu týmů na rekordních 32 (stejně, jako na fotbalovém MS). Tyto byly rozlosovány do 4 skupin po osmi, takže se opravdu všichni mají na co těšit. Sukmisstři byli nasazeni do čela 3.skupiny, kterou s námi sdílí Raz23, Mílovy pusinky, Antiflóčko, Black Horses, Vodopády, Dva ku jedenácti a STF Tempish.
 
Kromě globálních změn na úrovni HFbL došlo i k nemalým posunům v kádru Sukmisstrů. Svou zářivou kariéru v našem dresu ukončil Pavel Donner aka Kebab, který se šel věnovat chytání lelků na zemědělku a nemůžeme už počítat ani s Čéřou. O kompenzaci těchto Vážných ztrát by se měla postarat čtveřice mladých a neklidných holobrádků - Dan Bartoň (bek z Turnova), Jan Vesy Veselý (gólman, druhý od konce na Author Cupu), Martin Marty Kredba (univerzální útočník i gólman v jednom balení) a Lubomír Luboš Stolín (útok a imitace Michaela Jacksona). Jejich mladický zápal a nadšení by v kombinaci se zkušeností a herní vyzrálostí nás mazáků měly vytvořit vítězného ducha, na kterém bude stát nová Sukmisstrovská dynastie na přelomu dekády.
 
Jako prvního soupeře nám los určil nově vytvořený tým Vodopády, o kterém šla v kuloárech řeč, že se s tím jakožto mančaft sestavený z hokejových řezníků moc nemaže. S podobnými soubory jsme se však již v minulost několikrát střetli, takže to pro nás nebylo žádné novum. Nenastoupili jsme v plné síle a absenci si zapsali Zdeněk s Izzim, přičemž litovat může zejména druhý jmenovaný, v tomhle zápase by se jistě cítil jako štika v Harcovské přehradě.
 

Tentokrát jsme se na rozdíl od mnoha jiných střetnutí koncentrovali hned od začátku a na naší hře to bylo znát. Prakticky od úvodního hvizdu jsme měli zřetelnou herní a kombinační převahu a přes nekompromisní vodní clonu jsme si postupně začali vytvářet i gólové šance. Šlo to poměrně ztuha, protože protihráči se předháněli v obětavém vykrývání našich střeleckých pokusů, takže si z klání nepochybně odnesli četná jelita. První gólová akce nesla mou nepřehlédnutelnou pečeť, když jsem nezištně nahrál Martymu za bránu a náš nováček po chytrém výjezdu překvapil gólmana na bližší tyčce. Zápisné ho jistě nemine ! Do několika slušných příležitostí se během první patnáctiminutovky dostal Bajglis, ale tomu ten večer nebylo souzeno skórovat. I přes trvalý a vytrvalý tlak to bylo po půli hubených 1:0.

 

Ve druhé části hry se nám konečně podařilo alespoň částečně zúročit naši převahu. Postaral se o to poměrně překvapivě benjamínek týmu Luboš, který ve dvou případech nekompromisním příklepem pokřtil svoji novou hůl a hlasitě si řekl o titul Muž zápasu a polibek sličné menzoretky. Kdyby se něco takového na Harcovce udělovalo. A byly tu i další šance. Do té asi největší vyslal chytrým lobem Bajglise Dan, takže před Lukasem se otevřela dálnice až k bráně, ovšem nepodařilo se mu balónek úplně zpacifikovat ke kvalitní střele a při pokusech o dorážku byl již natolik obtěžován dobíhající čeládkou, že z toho gól nevyčaroval.

 

Pískot na otevřené scéně si již poněkolikáté zaslouží podivný výkon arbitra Knížka. Tento známý harcovský eskamotér, který se jinak hlásí ke 4 procentní florbalové menšině v barvách spolku Gaydeamus, opět potvrdil, že dávný song etnokapely Orlík „Dvojí metr“ má i dnes svoji platnost. Zatímco posuzování našich zákroků bylo již tradičně přísné a maximálně úzkoprsé, nad prohřešky místy až hrubě hrajícího soupeře sudí bohorovně přimhouřil své krhavé oko. Zejména člověk v oranžových trenclích se občas choval jako utržený od psí boudy a jeho nevybíravé zákroky na vlastní kůži okusili především Šimák, který byl zezadu sestřelen na mantinel, a Luboš, ten dostal od zmíněného brouska pořádně naloženo pro jistotu hned několikrát za sebou. Dlužno dodat, že tyto přestupky potrestány byly, ale mnoho dalších, podobných, jakoby rozhodčí nespatřil. Vrcholem všeho pak bylo neuznání našeho evidentně regulérního gólu, který viděl i Krupič lopotící se se Svijanskou Kněžnou a milióny diváku doma u televizních obrazovek.

 

Ani nepřízeň rozhodčího nám však tento večer pokazit nemohla. Hráli jsme prakticky v permanentním tlaku na soupeřovu bránu a úroda střel z větší a střední vzdálenosti byla opravdu bohatá. Činil se zejména tradiční ranař Suk, který měl za celý zápas snad víc střeleckých pokusů, než všechny Vodopády dohromady. Bohužel, jeho pumelice ne a ne zasáhnout síť, tu chybělo několik centimetrů, aby se rána vešla do brány, tu byl míček odražen blokujícími hráči soupeře. Občas chybělo i trochu té Haluzovské chytrosti. A protože se již nikomu dalšímu z našeho středu nepodařilo střelecky vyniknout, zůstávalo skóre na pro soupeře přijatelném rozdílu.

 

Chvíli před koncem prohodil Bajglis něco ve smyslu, že bychom mohli Vesymu pomoct při jeho premiéře k první soutěžní nule. Jak už to u nás bývá zvykem, když si něco řekneme, tak to většinou fakt nedopadne. Ani tentokrát si paní Štěstěna nezapomněla rýpnout a doslova darovala sice snaživému, ale víceméně bezzubému soupeři snížení na jedna tři, protože seslala  na Vesyho zákeřný mikrospánek a on pak nechal za svá záda projít zoufalé nahození odkudsi z rohu hřiště. Vodopády se tím pádem dostaly do hry a jakoby polity živou vodou párkrát protrhly naši obrannou hráz. Při jednom závaru před bránou dokonce zvonilo břevno, no to by ještě tak scházelo ! Do závěrečného hvizdu se však stav už nezměnil a vítězství 3:1 bylo naše.

 

Úvodní zápasy nám vycházejí a přes poměrně houževnatý vodopádný odpor podpořený obětavou hru v obraně jsme tradici dodrželi i tentokrát. Mohli jsme sice dát daleko víc gólů, nicméně jinak musíme být s výkonem spokojeni. Souhra nám fungovala dobře a nové posily zapadly, což potvrdily vstřelením gólů. Slušná práce.