Harcovská florbalová liga
je již tradiční a zavedenou sportovně-obchodní značkou a proto nikoho
nepřekvapilo, že i na podzim Léta Páně Vozáka 2009 tato prestižní soutěž
odmávala start do nového ročníku. Každým rokem přichází nějaká ta změna a
letošek nebyl výjimkou. Šéfem realizačního týmu a principálem Harcovky
samozřejmě zůstal nenahraditelný Krupič, ovšem po jeho boku kluka
s kšiltovkou vystřídal poněkud méně výrazný kluk s culíkem. Až
netradičně velkým počtem pohunků pak byla obsazena časomíra, uvidíme, jestli to
ponese své ovoce v podobě kvalitnější obsluhy tohoto zařízení. Již tak
velkorysý hrací plán se ještě nafoukl navýšením počtu týmů na rekordních 32
(stejně, jako na fotbalovém MS). Tyto byly rozlosovány do 4 skupin po osmi, takže
se opravdu všichni mají na co těšit. Sukmisstři byli nasazeni do čela 3.skupiny,
kterou s námi sdílí Raz23, Mílovy pusinky, Antiflóčko, Black Horses, Vodopády, Dva ku jedenácti a STF Tempish.
Kromě globálních změn na
úrovni HFbL došlo i k nemalým posunům v kádru Sukmisstrů. Svou zářivou
kariéru v našem dresu ukončil Pavel Donner aka Kebab, který se šel věnovat
chytání lelků na zemědělku a nemůžeme už počítat ani s Čéřou. O kompenzaci
těchto Vážných ztrát by se měla postarat čtveřice mladých a neklidných
holobrádků - Dan Bartoň (bek z Turnova), Jan Vesy Veselý (gólman, druhý od
konce na Author Cupu), Martin Marty Kredba (univerzální útočník i gólman
v jednom balení) a Lubomír Luboš Stolín (útok a imitace Michaela
Jacksona). Jejich mladický zápal a nadšení by v kombinaci se zkušeností a
herní vyzrálostí nás mazáků měly vytvořit vítězného ducha, na kterém bude stát
nová Sukmisstrovská dynastie na přelomu dekády.
Jako prvního soupeře nám
los určil nově vytvořený tým Vodopády, o kterém šla v kuloárech řeč, že se
s tím jakožto mančaft sestavený z hokejových řezníků moc nemaže.
S podobnými soubory jsme se však již v minulost několikrát střetli,
takže to pro nás nebylo žádné novum. Nenastoupili jsme v plné síle a
absenci si zapsali Zdeněk s Izzim, přičemž litovat může zejména druhý
jmenovaný, v tomhle zápase by se jistě cítil jako štika v Harcovské
přehradě.
Tentokrát jsme se na
rozdíl od mnoha jiných střetnutí koncentrovali hned od začátku a na naší hře to
bylo znát. Prakticky od úvodního hvizdu jsme měli zřetelnou herní a kombinační
převahu a přes nekompromisní vodní clonu jsme si postupně začali vytvářet i gólové
šance. Šlo to poměrně ztuha, protože protihráči se předháněli v obětavém
vykrývání našich střeleckých pokusů, takže si z klání nepochybně odnesli
četná jelita. První gólová akce nesla mou nepřehlédnutelnou pečeť, když jsem
nezištně nahrál Martymu za bránu a náš nováček po chytrém výjezdu překvapil
gólmana na bližší tyčce. Zápisné ho jistě nemine ! Do několika slušných
příležitostí se během první patnáctiminutovky dostal Bajglis, ale tomu ten
večer nebylo souzeno skórovat. I přes trvalý a vytrvalý tlak to bylo po půli
hubených 1:0.
Ve druhé části hry se nám
konečně podařilo alespoň částečně zúročit naši převahu. Postaral se o to
poměrně překvapivě benjamínek týmu Luboš, který ve dvou případech
nekompromisním příklepem pokřtil svoji novou hůl a hlasitě si řekl o titul Muž
zápasu a polibek sličné menzoretky. Kdyby se něco takového na Harcovce
udělovalo. A byly tu i další šance. Do té asi největší vyslal chytrým lobem
Bajglise Dan, takže před Lukasem se otevřela dálnice až k bráně, ovšem
nepodařilo se mu balónek úplně zpacifikovat ke kvalitní střele a při pokusech o
dorážku byl již natolik obtěžován dobíhající čeládkou, že z toho gól
nevyčaroval.
Pískot na otevřené scéně
si již poněkolikáté zaslouží podivný výkon arbitra Knížka. Tento známý harcovský
eskamotér, který se jinak hlásí ke 4 procentní florbalové menšině
v barvách spolku Gaydeamus, opět potvrdil, že dávný song etnokapely Orlík
„Dvojí metr“ má i dnes svoji platnost. Zatímco posuzování našich zákroků bylo již
tradičně přísné a maximálně úzkoprsé, nad prohřešky místy až hrubě hrajícího
soupeře sudí bohorovně přimhouřil své krhavé oko. Zejména člověk
v oranžových trenclích se občas choval jako utržený od psí boudy a jeho
nevybíravé zákroky na vlastní kůži okusili především Šimák, který byl zezadu
sestřelen na mantinel, a Luboš, ten dostal od zmíněného brouska pořádně
naloženo pro jistotu hned několikrát za sebou. Dlužno dodat, že tyto přestupky
potrestány byly, ale mnoho dalších, podobných, jakoby rozhodčí nespatřil. Vrcholem
všeho pak bylo neuznání našeho evidentně regulérního gólu, který viděl i Krupič
lopotící se se Svijanskou Kněžnou a milióny diváku doma u televizních
obrazovek.
Ani nepřízeň rozhodčího
nám však tento večer pokazit nemohla. Hráli jsme prakticky v permanentním
tlaku na soupeřovu bránu a úroda střel z větší a střední vzdálenosti byla
opravdu bohatá. Činil se zejména tradiční ranař Suk, který měl za celý zápas
snad víc střeleckých pokusů, než všechny Vodopády dohromady. Bohužel, jeho
pumelice ne a ne zasáhnout síť, tu chybělo několik centimetrů, aby se rána
vešla do brány, tu byl míček odražen blokujícími hráči soupeře. Občas chybělo i
trochu té Haluzovské chytrosti. A protože se již nikomu dalšímu z našeho
středu nepodařilo střelecky vyniknout, zůstávalo skóre na pro soupeře
přijatelném rozdílu.
Chvíli před koncem
prohodil Bajglis něco ve smyslu, že bychom mohli Vesymu pomoct při jeho
premiéře k první soutěžní nule. Jak už to u nás bývá zvykem, když si něco
řekneme, tak to většinou fakt nedopadne. Ani tentokrát si paní Štěstěna
nezapomněla rýpnout a doslova darovala sice snaživému, ale víceméně bezzubému
soupeři snížení na jedna tři, protože seslala na Vesyho zákeřný mikrospánek a on pak nechal
za svá záda projít zoufalé nahození odkudsi z rohu hřiště. Vodopády se tím
pádem dostaly do hry a jakoby polity živou vodou párkrát protrhly naši obrannou
hráz. Při jednom závaru před bránou dokonce zvonilo břevno, no to by ještě tak
scházelo ! Do závěrečného hvizdu se však stav už nezměnil a vítězství 3:1 bylo
naše.
Úvodní zápasy nám
vycházejí a přes poměrně houževnatý vodopádný odpor podpořený obětavou hru
v obraně jsme tradici dodrželi i tentokrát. Mohli jsme sice dát daleko víc
gólů, nicméně jinak musíme být s výkonem spokojeni. Souhra nám fungovala
dobře a nové posily zapadly, což potvrdily vstřelením gólů. Slušná práce.