Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sukmisstři - Triskáči

18. 3. 2009

Sukmisstři vs Triskáči : Letecký den

 

Náš v pořadí 4.zápas ve skupině  představoval její předčasnou ejakulaci, chci říct vyvrcholení. O vítězství v ní jsme si to rozdali s holkama z Triskáčů…teda utkali jsme se s celým mančaftem, aby nedošlo k nějakýmu vomylu, ale v kádru tohohle tradičního účastníka harcovkovských florbalových půtek se vyskytují hnedle tři zástupkyně něžně krvácejícího pohlaví, které doplňují dva brejláči, co tankují super, a pár dalších (všeho)schopných borců. Pokud mě RAMka neklame, s touhle skvadrou jsme ještě doposud neměli tu čest, takže šlo o velkou premiéru, což ale bylo všudypřítomným divnákům evidentně naprosto u zadků a nezmínil se o tom ani Vašek Tittelbach pohodlně uvelebený na komentátorské sesli a lemtající Svijanské patoky. Ještě je potřeba zmínit, že děvčata profesionálně reprezentují stejný kľub jako my, teda Slavii TU Liberec, takže se z jejich strany jednalo a prachsprostou klubozradu, za což se na vojně fasuje prach a olovo, ale vem to už Vozák. Teda čert…

 

Přiznám se, že jsem od tohoto soupeře očekával přeci jen aktivnější hru směrem dopředu, ale, co vám mám povídat, bylo to zase hodně podobný utkání jako ty tři předtim. Hned zkraje jsme je zavřeli u nich ve třetině a moc jsme jim balónek teda nepučovali. Občas někdo z nich vyhodil, průnik za půlku byl úspěchem na zapití. Je fakt, že kluci s tlustejma sklama na nose byli docela šikovný parchanti a vobčas se z toho obležení dostali ven. Hlavně ten menší blonďák, co mu říkaj Švéd, nebyl zlej. Akorát si moh vodpustit ty letecký kreace a´la Cristiano Ronaldo, při kterejch se vrhal střemhlav k zemi a válel se pak na palubovce jak epileptik v posledním tažení. Za to by popravdě zasloužil pár facek, ale člověka s brejlema by jeden přece neuhodil, tak proč se zbytečně rozčilovat, žejo. Každopádně rozhodčí mu ty jeho komedie žral jako žralok australský surfaře, takže trestoměřiči si nemohli stěžovat na nedostatek práce. Hra v oslabení nám ale zase tolik nevadí, vlastně jsme v týhle činnosti hodně dobrý, což se brzo potvrdilo. Hned tušim při první hře v početní nevýhodě se vydal odvážně na zteč Čéřa, prošel až před gólmana, způsobil chaos a od Zdeňka se to pak vodrazilo do brány, Teda ne přímo vod něj, aby neremcal, ale vod čepele jeho mazaně nastavený hole. A hned za chvilku v tom samym voslabení to bylo už o dva, nějak jsme se vydal dopředu, kousek za půlkou do toho plácnul a bylo vymalováno - 2:0. Soupeř pak asi ještě do půlky snížil, nějakou haluzí, ale Jelen neměl do tý doby co chytat a tak to pustil.

 

Druhá polovina začala situací, vo který se dlouho bude ještě v kuloárech mluvit. Suk se domluvil s Bajglisem, že to hned z buly sehrajou do góla. Jakože Lukas to vyhraje, posune dozadu a Suk zase nějakym přiblblym golfákem z vlastní půlky skóruje. Svět se pak posral, protože se to stalo do puntíku tak a míček skončil ve vinglu a bylo to vo tři. Z toho jsem vážně uchcával. Po týhle vychytávce jsme nějak zležérněli, a když soupeř teda konečně začal hrát víc dopředu, tak se to herně trochu vyrovnalo. I tak jsme ale dominovali a připsali si hned několik povedenejch hráčskejch kreací. Pod tu asi nejhezčí byli opět podepsáni Suk s Bajglisem, když se při naší přesilovce druhý jmenovaný neukvapil s rozehrávkou, ošálil bránící čeládku a nahrál to Sukovi úplně před prázdnou bránu, to nešlo nedat, fakt, to by dal i starej Standa. Hlavou. Soupeř nás celkem zlobil z brejků, protože u nás na to bránění všichni zvysoka serou, takže občas se to tam na Jelena valilo jak Koblí po dvou pivech, ale von si s tim poradil, kluk jeden ušatá. Bajglis hrál z nás toho večera asi nejlíp, a potvrdil to ještě jednim gólem, když si udělal klasickej voblouček vod mantinelu a propálil všechno před sebou, jako vajglis usínajícího vopilce zasviněnej hospodskej ubrus. Jak koukám do zápisu (samozřejmě obrazně řečeno, protože o něčem jako seriózní zápis si tahle soutěž může nechat jenom zdát v krupicových snech), tak jsme ještě dostali dva góly, který si moc nepamatuju, vim teda, že jeden nám dala taková ta nejmenší a nejhezčí holka, ale nebyla to žádná extra střela, spíš nahození prostě, no a Jelen se smiloval.

Takže ve finále 5:3, což není nic extra, měli jsme dát vo hodně víc fíků, ale na to už sere maxipes. Jistý je, že teď už nám prvního fleka nikdo nevezme, rozhodně ne Květáci, Oldo promiň. Takže jsme zase po roce vyhráli skupinu. No a to je asi tak v krychli všechno.

zpět