Sukmisstři - Saguaro Vesec 2.
Sukmisstři vs Saguaro
Vesec – 2.zápas : …možná přijde i Vesecká
Vážené čtenářstvo,
vítejte ve Svijany tePlay-off Krupič Harcovské florbalové ligy ! Bohužel, první zápas série se
Saguarem (další z nekonečné řady Vesců v HFbL) jsem musel vynechat kvůli
přetrvávajícím problémům s erekcí, takže pera se chopil náš kapitán Suk,
který nečekaně rychle zvítězil nad zrádnou ňoumonukleózou a mohl tak opět
posílit naše Šiky. Jak již víte z jeho referátu, první osmifinálovou bitvu
jsme vydřeli v poměru 15:1 a soupeř byl touto skutečností natolik
deprimován, že místo hrdinného odboje i ve druhém zápase se jala významná část
jeho osazenstva dát patrně přednost sledování zápasu Ligy Mistrů, ve kterém
spoluhráči nehrajícího kapitána české Gambrinus reprezentace chodce Rosického
přehráli Žlutou pugnerku. Tudíž proti nám nastoupilo pouze pět chlapíků do pole
a jeden do brány. Naopak my jsme byli po velmi dlouhé době (konkrétně poprvé od
prvního koka-kola) v kompletním složení.
Asi s vědomím jasné
výhry z předčtrnácti dnů a citelného oslabení sestavy soupeře jsme tomu
moc nedali. Nedá se říci, že bychom zápas vysloveně odchodili, ale nasazení a
koncentrace nebyly na té správné úrovni. I tak jsme saguařany pochopitelně od
začátku přehrávali a vytvářeli si šance, ovšem se zakončením jsme byli poněkud
na štíru. Bezgólový stav změnil jako první Bajglis, po příhře tuším od Suka
zpoza membrány. Mimochodem toto zakončení bylo pro nás ten večer signifikantní, neboť jsme podobným
způsobem skórovali snad 4x. V obraně jsme však měli den otevřených dveří a
tak se do šancí dostával i soupeř, který navíc dokázal sem tam gólově udeřit.
Nejlépe se asi dařilo člověkovi s brejlema, který se ze zadní pozice občas
prodribloval až k naší bráně a se Zdeňkem
nás zaujal maník, který silně připomínal jednoho časově vzdáleného spoluhráče
z jakéhosi fotbalového klání z harcovského umělého pažitu.
Po rozhárané první půli
jsme vedli snad jen 5:3, což nebylo zrovna podle našich představ.
Dopláceli jsme zejména na
kostrbatější souhru a haluzácké zakončení. Tak například Bajglis po sóle
neuvěřitelně minul prázdnou kasu a moje lišácké voleje končily se železnou
pravidelností někde v horních závitech modravé opony. Druhé dějství žádné
velké herní zlepšení z naší strany nepřineslo, nicméně protihráči nebyli
schopni našeho lemplovského rozpoložení výrazněji využít. Zajímavým gólem se
prezentoval Zdenda, když klasickým golfákem od modré našel díru v postoji
branaře, který se následně složil jako pověstný pytel brambor. Ještě nějakou tu
trefu jsme přihodili a zaplašili tak byť i jen teoretické naděje soupeře na
zvrat. Početné auditorium bylo již tradičně chladné jako psí čumákové a hulákalo pouze když se
trefil soupeř. Světlou výjimkou byla (po)čestná předsedkyně nášho fajn-kľuba
Miruška RopuŠutáková, která nás neúnavně povzbuzovala až do samotného konce, za
což jí patří velký dick.
Zápas jsme vyhráli 8:3, ale žádná velká sláva to nebyla. Vítězství s nálepkou povinné nás poslalo do dalšího kola, kde si zopákneme loňské měření sil s bratránky z Misstrů. Nutno podotknout, že se na to už všichni velice těšíme !