Sukmisstři - Pouštní lišky
Sukmisstři - Pouštní lišky: Za trnkovým keřem...Tam se děly věci!
Ve druhém zápase na nás číhaly Pouštní lišky a pokud o Gaydeamu jsme mohli říci, že jej známe jako houmlesák svoje plesnivé boty, tak o tomto protivníkovi jsme nevěděli zhola nic. Snad jen to, že v prvním zápase si smlsnul na Květáčku 7:0. Vzhledem k výsledkům odehraných mačů šlo vlastně také o přímý souboj o první místo ve skupině.
Nastoupili jsem neuvěřitelně ležérně, zhruba v tempu chovanců ústavu pro mentálně postižené na odpolední vycházce. Ze sukorovného klidu nás vyrušil až, skoro se dá říci již tradiční, vedoucí gól soupeře, padnuvší po klasické nedůslednosti v naší obraně. Po obdržené brance jsme konečně začali hrát trochu v tempu a brzy se ukázalo, že tento zápas se co se obrazu hry týče bude od toho předchozího lišit asi jako 866. epizoda seriálu „Tak jde čas“ od epizody 867. To znamená nijak. Rozdíl byl snad jen v tom, že tito protihráči bránili ještě urputněji a důsledněji a jejich výlety na útočnou polovinu se rovnaly četnosti letu mongolských raketoplánů na Mars.
Naštěstí se nám podařilo vcelku rychle srovnat krok. Byl to Zdeněk, který si z pozice beka nabruslil za pomyslnou modrou čáru a rasantní střelou švihem těsně nad čumák nedal strážci liščí svatyně šanci – 1:1. To byl signál k zahájení střelecké sezóny, byl čas podívat se té škodné v našem revíru trochu na zoubek ! Tlačili jsme jako o závod, ale bez valného úspěchu, a tak jsme si mohli jen smutně zabroukat s bratry Ebenovými „Já na tom dělám, já na tom makám…a ono né a né a né !“ Samozřejmě přišlo i několik šancí. V té úplně největší jsem chytře prostrčil ľobtu na Andreje, nicméně proti jeho střele z první vytáhl liščí fantóm v bráně zákrok z kategorie snů všech psovitých šelem a nebezpečí zažehnal. Až do konce poločasu se však stav odstřelů v soupeřových řadách nezměnil a plichta po první části byla rozhodně méně, než jsme čekali.
Pokud si snad někdo myslel, že v druhé půli se průběh hry radikálně změní, byl asi překvapen stejně, jako Zuzana Paroubková „férovým“ jednáním a citlivým přístupem svého manžela zkraje loňského léta. Obraz hry se totiž nezměnil ani trochu, naopak by se dalo říci, že byl ještě stejnější, než dřív. To znamená lišky pečlivě zalezlé ve svých defenzivních brlozích a my v rolích utrápených myslivců marně čekajících na nějakou tu šťastnou trefu. Své by o střeleckém štěstí mohl vyprávět zejména Šimák, který se nominoval do role paliče numero uno. Nejprve po pěkné kombinaci a ideální přihrávce AGeho střílel v jasné pozici pouze do horolezců, ve druhém případě pak po jednom z mnoha závarů před liščí svatyní dorážkou z bezprostřední blízkosti pouze vyprášil gólmanovi soupeře kožich.
Ke vší naší smůle, či spíše střelecké nemohoucnosti, se navíc přidala další „milá“ událost. Po odražení dalšího z nekonečné řady našich ofenzivních nájezdů se soupeřovou obranou odpálený míček nepříjemně hopsaje vrátil na naši polovinu. Jedna z lišek se ho vydala sledovat spíše ze zoufalství, protože se zdálo, že Zdenda má vše pevně pod kontrolou. On si to nepochybně myslel také a lehký balón osudově podcenil. Útočník soupeře zavětřil šanci, přehnal se kolem váhajícího Zdény a lišáckou střelou pokořil Jelena podruhé.
Nezbylo nám tedy, než se ještě odhodlaněji vrhnout dopředu a zlomit nepříznivý vývoj utkání silou sukmisstrovy vůle. Čas však pádil zběsile jako liška s hořící koudelí u zadku a ono pořád né a né a né. Tribuny ševelily vzrušením v očekávání blížící se senzace. Lišky se navíc začaly osmělovat i do ofenzívy a několikrát se stalo, že některá z nich pronikla pytláckou stezkou za naše obranné šiky. Při jednom z takových výletů dokonce jeden z lišáků vsítil další gól, nicméně protože ho ten trumpera dosáhl z pozice ležícího střelce, šel si místo oslav ve středu své smečky odpočinout na 2 minuty za katr. Přesilovka se zdála býti ideální příležitostí ke srovnání skóre. Zamkli jsme protivníka v jeho obranném teritoriu, nicméně bez kýženého gólového efektu. Nedosti na tom, zhruba v polovině přesilovky se Lukasovi nepodařilo u mantinelu přechytračit jednu z lišek a po ztrátě míčku mu nezbývalo, než zažehnat hrozící brejk zatáhnutím za záchrannou brzdu. Z čehož rezultovalo vyloučení a další velmi nemilá komplikace.
Jako však již mnohokrát v minulosti náš tým prokázal i teď obrovskou morální sílu. Dokonce v momentě, kdy jsme hráli v oslabení a proti nám stála kompletní síla liščí pětky, vydal se na útočný výlet opět nezadržitelný Zdeněk a skákavou střelou z dálky konečně srovnal skóre. Radost byla veliká, jako celá Afrika ! A za chvíli jsme šli dokonce do vedení. Byl jsem to kdo jiný než já, kdo si u zadního mantinelu mazaně počkal, až se v liščím obranném houfu objeví volná skulina, abych pak luxusní přihrávkou vyzval Šimáka ke skórování. Semilský striker se tentokrát již nemýlil a strhnul vedení na naší stranu ! Když za několik okamžiků zakončil Bajgel svůj slalom mezi liškami čtvrtým gólem, nebylo už co řešit. Na obrat v zápase a třígólový nášup nám stačily dvě a půl minuty. Utkání se dohrálo již v klidu a v pohodě a za skandovaného ovoce v podobě potlesku pro náš tým.
I druhý zápas jsme tedy dotáhli do vítězného konce a opět šlo jednoznačně o vydřené vítězství. Právě takové výhry však stmelují kolektiv a zocelují ho pro bitvy s těžkými soupeři v dalších fázích soutěže.