Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sukmisstři - Miss3 2. zápas

4. 5. 2009

Sukmisstři vs MISS3 : Tradice se nemění, to vědí i červení…

 

Druhé dějství čtvrtfinálové bitvy mezi týmy, jejichž osazenstvo z významné části tvoří playeři, kteří si šáhli na harcovský pohár pod hlavičkou společného týmu, opět slibovalo napínavou podívanou. První jednání jsme ukořistili poměrem 5:2 a naši „bratránci“ nás museli bezpodmínečně porazit, aby souboj dotáhli alespoň do trestných střílení. Konkurence hokeje a semifinále Ligy Mistrů se krupičžel podepsala na návštěvnosti Vozák Areny a jindy plné ochozy byly obsazeny sotva z menší půlky. Naštěstí si cestu na tribunu našly i nějaké ty příznivkyně našeho ansámblu, takže jsem se výjimečně mohli těšit nadprůměrně slyšitelné podpoře publika.

 

Protentokrát jsem byli v plné síle i když Zdeněk po večerním tréninku trochu tahal nohy a Kebabátora zase braly záda, protože si zapomněl vzít kosmodisk. Zápas se od začátku odvíjel v podobném duchu jako minulou středu, akorát MISS3 přece jen přidali na důrazu a daleko odvážněji napadali naši rozehru. Nám naopak zkraje trochu chyběla přesnost přihrávek a tak se počáteční minuty neodbývaly ve znamení bůhvíjakého florbalu. Jako první se z gólového úspěchu radovali naši oponenti, Čéřa krapet zaváhal za bránou a volný červenáček si před Kebabem už věděl s míčkem rady. S odpovědí jsme přišli prakticky vzápětí, o srovnání skóre se zasloužil po šikovném průniku Lukas. Druhý nejlepší hráč Slavie měl významný podíl i na našem dalším gólu, kdy mě vyslal na zteč polovysokým centrem, který jsem s mazaností Antonína Panenky dopravil do konkurenční sítě podruhé.

 

Hra byla bojovnější a chaotičtější než posledně, což náramně vyhovovalo zejména Izzimu, který nechal svou kouzelnou opakovačku promluvit zhruba v polovině třetiny a prolomil tak své nezvykle dlouhé střelecké mlčení v této sérii. Aby toho nebylo málo vzápětí přihodil do zápasového ohně i své klasické polínko v podobě kromaňonského faulu a putoval za katr. Oslabení jsem sice přežili, ovšem prakticky ihned jsme poněkud nepřehledně vystřídali a arbitr Knížek, jehož bystrému a spravedlivému oku neujde žádná nepravost nás znovu poslal do čtyř. Už si přesně nepamatuji, jestli nás tentokrát Miss3 potrestali nebo jestli se trefili už při vyrovnaném počtu hráčů, každopádně se ujala jedna z jejich dalekonosných střel těsně nad ledem a náš náskok se ztenčil na jeden gól – 3:2.

 
Aby toho nebylo málo, přivodil si náš ofenzivně klenutý klenot Bajgeľ nepříjemné zranění kotníku, takže zápas pro něj předčasně skončil a dostal se do práce docenta SiliKoláře na tribuně. Na obzoru se rýsovaly komplikace. To bychom ovšem nesměli mít v kádru Zdeňka ! Nejprve si vyměnil míček se Izzym, vykroužil dlouhý oblouk před misstrovskou brankou a s přehledem zavěsil pod hornú žrť. Na tento počin ještě stihl soupeř zareagovat a někdo v červeném fikaně zleva na bližší tyč propálil Pavla. Ve druhém případě se Jablonecký válec ležérním pohybem jako užovka prosmýkl na levé křídlo a životní střelou na bližší tyč, kterou by neměl ani Jirka Holeček nadopovaný Proenzi, zvýšil náš náskok do přestávky na 5:3.
 

Soupeř byl v kritické situaci, čehož si byl dobře vědom, a tak se snažil nastoupit do poslední čtvrtiny vzájemného souboje co nejaktivněji a zatlačit nás do defenzívy. Ovšem to se stávalo víceméně sporadicky, pročež největší šance vznikaly po naší nedůslednosti v obraně nebo občasné zbytečné ztrátě míčku. Nám se nedařilo podržet balónek jako obvykle a případný obdržený gól by mohl znamenat drama. Zápas se lámal. V hektických momentech předvedl svou třídu Suk, to když se několikrát v situaci jeden proti jednomu nenechal opít Pavlíkem a odmítl výzvu ke společné koupeli. Potvrdil tak své výsadní postavení mezi harcovskými beky.

 
Klíčový uklidňující gól na 6:3 si nakonec připsal Zelí, z dálky se trefil přesně, byť nepříliš prudce za tyč. Tato branka znamenala tvrdý direkt do soupeřovy brady a podle mě ho definitivně poslala do kolen, neboť na potřebné čtyři góly už mu v té chvíli nezbýval ani čas, ani síly. Naopak my jsme ještě přitlačili na ofenzivní pilu a závěr se odehrál plně v režii fantóma předchozího zápasu Šimáka; v prvním případě jsem mu prostrčil balónek na brankoviště já, v druhé situaci mu na gól namazal všudybyl Suk.
 

Konečný rezultát 8:3 hovoří jasnou řečí. I ve třetím vzájemném měření sil jsme dominovali a zadělali tak na podobnou sérii, jako naši hokejisté a jejich ex-federální bratia zo Slovenska. Misstrům nezbývá, než doufat do příště, že „teraz to prijdě“, a my se můžeme těšit na semifinálového soupeře. Tím se stali podle ocheckávání Deloni, když si bez větších problémů poradili s Raz23. Druhou dvojici tvoří tradiční Vepřožrouti, na které nestačil černý kůň soutěže Cvičky Pičky a šokantně také pofidérní Myšmaš, který dokonale využil haluzení Bambusu v prvním zápase a i když druhý jasně prohrál, vybojoval postup v loterii samostatných nájezdů. Dle mého názoru je to obrovská škoda, protože evidentně vypadl kvalitnější tým a my jsme přišli o možnost odvést Bambusákům loňskou porážku ze semifinále. Z očekávaného zápasu roku ve finále HFbL Sukmisstři – Best Of Bambus letos nic nebude. Smůla.