Sukmisstři - Květák
Sukmisstři - Květák: Což takhle dát si Květák?
Termínovka HFbL je neúprosně našlapaná a tak sotva dozněly ohňostroje na počest Nového roku a záchytky propustily poslední silvestrovské nakalence, vrhla se tato megaprestižní florbalová soutěž vstříc dalším zápasům. Hned v prvním z nich se postavil náš tým proti mýty a legendami opředenému mužstvu Květáku, v jehož řadách se skví florbalová ikona a patrně největší žijící hvězda tohoto sportu Olda Ulman, známý též pod bojovou přezdívkou Bacil.
Nějaký Oldův příbuzný z říše virů však patrně řádil před zápasem v našich řadách a vyřadil ze hry Zdeňka a Bajglise. AG odjel na prázdniny do Řecka a na poslední chvíli se omluvil i Šimák. Navíc jsme nemohli počítat ani s Jelenem a tak byl narychlo povolán Viktor Veselý alias Viki, dlouholetá to opora brankového prostoru Slavie TU Liberec a auditorského týmu KPMG. Naopak naši soupisku konečně obohatil Zelí, pro něhož to byl po návratu z Albionu první ostrý start v sukmisstrovském zápase. Sestava pro toto měření sil tedy čítala pouze 5 borců do pole – Mě, Suka, Luba, Tlumču a Zelího.
Ovšem pokud se v našem případě dalo, i přes nepochybné oslabení, hovořit o akceschopné sestavě, pak v případě Květáků byla soupiska děravá jako argumentace Václava Klause ve věcech globálního oteplování. Ještě pár minut před začátkem utkání se na soupeřově polovině rozcvičovali pouze 3 Květáci, přičemž jejich duchovní vůdce a nejlepší hráč Olda si navlékl brankářskou výstroj a jal se hájit zeleninovou klec. Na poslední chvíli ještě přišel jeden opozdilec, ale i tak mělo soupeř pouze 3 Květáky do záhonu, totiž do pole, a hrozila blamáž v podobě zrušení mače a následné koitumace. Pardon, kontumace. Problém byl naštěstí šalamounsky vyřešen povoláním 2 lidí z hlediště – protivníkovy šiky tak posílili Pádlo (takto forvard Delonů) a nějakej holohlavej blázen. Olda nám v předzápasovém ceremoniálu sympaticky daroval syrový květák a mohlo se začít.
Již po několika vteřinách bylo zřejmé, že tento zápas bude trochu jiná polívčička, než obě předchozí husté řežby s urputně bránícími soky. Květáčí formace byla značně neurovnaná a vesměs chaotická a její obrana ze všeho nejvíce připomínala sýr z krajiny e-mentálů. Trvalo pouhé dvě minutky, než náš pan generální vsítil vedoucí gól a odstartoval tak doslova brankové obžerství. Druhý, třetí, šestý, osmý, desátý zásah do černého. Byli jsme při chuti, v našich barvách řádil „novic“ Zelí, který demonstroval svoji florbalovou nadrženost řadou pěkných průniků a šikovnou ruční prací. A samozřejmě Já, jehož vtipné akce a nekompromisní střelba mě samotného několikrát přiměly k potlesku na otevřeném záhonu. Ruku k dílu však přiložili víceméně všichni a tak v poločase na světelné tabuli svítilo pěkných 11:1.
Druhé dějství se zpočátku odehrávalo prakticky ve stejném duchu, nicméně to by Suk nesměl přijít s chytrou myšlenkou vyslat Luboše do útoku, „aby si taky dal gól“. Náš Šmudla, jak všichni dobře víte, je však všechno možné jen ne střelec a tak spousta nadějně rozjetých akcích ztroskotala na jeho nerozhodné koncovce a kličkách k mantinelu namísto razantního zakončení. Nebyl by to však Luba, aby po zápase nepřispěchal s patřičně alibistickým vysvětlením, že si góly schovává proti silnějším soupeřům. No to jsme teda zvědavi ! Alespoň jeden bod si však připsali všichni, včetně Vikiho, jehož milimetrový výhoz přes půlku hřiště jsem s náležitou mazáckostí zužitkoval v jeden z našich nemnoha zásahů ve druhé půli. Naše váhavé zakončení navíc přispělo k tomu, že se do solidní formy rozchytal Bacil Olda, který si tak již v bráně nemusel připadat jako zbytečný strašák do Zelí. Perličkou, která mě osobně docela zaujala a pobavila, bylo vystoupení zvláštního holohlavého člověka v teplákách v dresu soupeře. Tento maník neměl očividně s florbalem zhola nic společného, hrál vlastně úplně jiný sport na úplně jiném hřišti. Nicméně jeho neutuchající bojovnost i za naprosto beznadějného stavu a zápal, s jakým se mi snažil zlomit nohu nebo mě alespoň laškovně naremplovat na mantinel, mi připomněla stálou platnost hlášky barona De Coubertina„Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se !“ Takže Květák se zápasu zúčastnil a my jsme vyhráli 18:1.
Základní skupina byla pro nás tímto měřením sil dohrána. Skončili jsme překvapivě první, s plným bodovým ziskem a skóre 27:6. Pravda, do dalších bojů jsme neprotančili zrovna ladným krokem Aleš Valenty, ale spíše lehce topornou chůzí Roberta Záruby, nicméně - jak by řekl tento klasik sportovního komentáře - „Jsme tam !“