Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sukmisstři - Jamajskej Bob

29. 4. 2010

Osmifinále :

Sukmisstři vs Tvoje máma

1.zápas 12:5

2.zápas 7:3

 

Tvoje máma promine, ale o těchto zápasech není moc co psát. Byly to další dva klasický harcovský mače, kde šlo jenom o výši skóre. Soupeř sice dřel a bojoval opravdu do poslední kapky krve, ale kvalita byla přeci jenom zřetelně na naší straně…

 

Čtvrtfinále :

Sukmisstři vs Jamajskej Bob - 1.zápas – 4:5

Jako přes kopírák…

 

Pamatujete na můj report ze semifinále 2008 s Best of Bambus ? Tak pokud ne, klidně si ho teď přečtěte a budete celkem přesně - včetně konečného stavu a vývoje skóre - vědět, jak to vypadalo v nynějším zápase, který by se dal nazvat odvetou po dvou letech. Pravda, soupeř změnil název a částečně obměnil i kádr, který posílil mj. o kamaráda a bývalého slávistu Čínu, ale to zdravě nagelované jádro zůstalo pohromadě J

Nechci tu zápas dopodrobna rozebírat a pitvat jednotlivé herní situace, každopádně z pohledu ze hřiště to byl podle mě vážně mazec, akce střídala akci na obou stranách, k vidění byla spousta střel, šancí i tvrdých osobních soubojů. V tomto bodě bych se zastavil u hráče soupeře č.33 (nějakej Franta), který by pod normálně pískajícím arbitrem snad nemohl tenhle zápas dokončit, protože si neustále pletl florbal s úpolovými sporty. Bohužel alibistický rozhodčí nebyl schopen učinit jeho řádění přítrž, a když ve druhé půli nechal bez povšimnutí jasné prohřešky soupeře proti pravidlům (hra hlavou, hra bez hokejky), jenom podtrhnul celkově mizerný dojem, který jeho soudcování v tomto i následujícím zápase zanechalo.

Každopádně to byla jen drobná kaňka na jinak oboustranně skvělém mači. Technickou převahu soupeře jsme vyvažovali bojovností a zápalem, žádný balónek pro nás nebyl ztracený. Opět jsme vedli 4:1, ale ke konci už nám rapidně ubývaly síly. No ke konci, já byl v prdeli už o půlce, jestli mi rozumíte. Bob se chytil přesilovkou, pak vyrovnal šťastně tečovanou střelou Štěpánka z dálky a 19 sekund před koncem rozhodl o jeho vítězství kujón Kujan. Takže znovu 4:5, po identickém průběhu. A pak že se historie neopakuje…

Po zápase byl sice trochu smutek, ale i optimismus z předvedené hry. Vyzdvihnul bych hlavně výkony Izziho a Šimáka, kteří dřeli až do úmoru a příkladně bojovali pro tým, přičemž v pohodě udrželi na uzdě i svoje občas vetché nervy. Kdybych já byl věděl, co se bude dít za týden…. :-/

 

 

Sukmisstři vs Jamajskej Bob - 2.zápas – 4:5

…i Řepka by se divil

 

Místo, fázi turnaje i aktéry už znáte, takže bych se bez dlouhých úvodů pustil rovnou do víru druhého mače. Snad jenom s poznámkou, že tradičně nedochvilný Čína tentokrát řady soupeře neposílil a Bobani tak měli na střídání pouze jednoho člověka, zatímco my jsme byli naopak kompletní i s minule absentujícím Bajglisem.

Zápas tentokrát neměl od začátku zdaleka takové tempo, spíš se jednalo o vyčkávání a uspávání hadů. Jamajčanům tato profesorská hra seděla daleko víc než nám, a brzo se to začalo promítat i do skóre. To otevřel tvrdou ranou z dálky Štěpánek. Netrvalo dlouho a už nám tam visel druhej, to když Libor šel za balónkem v našem brankovišti jako hladový dingo a snad napotřetí ho dopravil za čáru. A aby toho nebylo málo, za chvilku se ujalo čísi nahození z dáli, které Viky ztratil v chumlu hráčů před sebou.

Takže 0:3 asi po deseti minutách, no k nezaplacení. Jakoby nás ale tento stav konečně trochu nabudil a začali jsme hrát to, co v prvním zápase. To znamená rychle, nátlakově, se snahou o maximální forčekink. A vývoj hry se pomalu otáčel v náš prospěch. Šimák své dvě šance po náběhu ze zadní pozice ještě zahodil, ale pak už přeci jen uhodilo. Zdenda se skvěle uvolnil u mantinelu a naservíroval mi balónek před bránu do jasné šance - 1:3. I nadále se nám dařilo vyhrávat souboje u mantinelů a vyvíjet na beky soupeře neustálý tlak.

Hráč s číslem 33, který mi minule svojí prasáckou hrou dost pil krev, hrál tentokrát normálně…ale trestu Božích (nebo spíše Isachových) mlýnů, jak se později ukázalo stejně neušel. Byl to právě on, koho napadající a dotírající Izzi připravil o balónek a Zelí už si v dobré pozici věděl rady – 2:3.

Hra pak spíše připomínala přetahovanou, ale neztrácela na tempu a zajímavosti. Naše tvrdá dřina na hřišti pak byla odměněna bonbónkem v podobě Izziho šťastného vyrovnání, když z půlky víceméně nahodil balónek na branku a ten se zatřepetal v jamajské síťce jako právě lapený bělásek – 3:3. A pak už to bylo kdo z koho. Po několika náznacích na obou stranách - nebyl bych to já, aby se mi nepodařilo netrefit úplně prázdnou bránu, byť celkem obtížným volejem ze vzduchu – pak opět zahřmělo na Jamajce. Izzi se jako lasička od mantinelu protáhnul před branku a střelou pod padajícím gólmanem nás poslal do vedení !

Takže jsme tu měli další čtyřgólový obrat, tentokrát premiérově naší zásluhou. A nemuselo zůstat jen u něj, to kdyby Zelí nepromarnil tisíciprocentní šanci po skvělé příhře od Izziho a před naprosto prázdnou bránou nenastřelil jen tyč. Následně pak v tvrdém, ale řekl bych ještě férovém souboji poslal Frantu bobovat po mantinelu, což bylo jakousi předzvěstí věcí příštích.

Co se na hřišti dělo poslední dvě minuty a padesát sekund, to mi ještě doteď hlava nebere a mám pocit, že takovou „show“ play-off Harcovky zatím nezažilo. Vše začal kromaňonec Izzi, který poté, co jsme si řekli „Hlavně hrát v klidu, bez zbytečnejch faulů !“ při snaze získat „volný míček“ zboural Jamajského Frantu jako utrženej vagón. Nešťastná oběť si z jeho ataku odnesla pořádnou bouli a náš inteligentní spoluhráč dostal červenou kartu a pět minut za katrem. Takže paráda. Ani ve čtyřech jsme nehodlali samozřejmě nic vzdávat, byť vidina skoro 3 minut v oslabení proti soupeři těchto kvalit … no nahovno.  

Jenže to byl teprve začátek. Chvíli jsme se jakžtakž bránili, až se při jednom tvrdším souboji u mantinelu seřezali Zdeněk s Ježkem. Moc jsem tu situaci neviděl, ale asi to byl právě tento moment, který rezultoval v další ukázkový „blikanec“, rudý šátek si tentokrát uvázal Šimák. Semilský bouřlivák nám předvedl klasický záchvat amoku v praxi. Chvílemi to dokonce vypadalo, že si udělá ze hřiště boxerský ring, takže běsnícího finančního poradce musel pacifikovat za lehkého užití násilí i Krupič. Další čékáčko a pětiminutovka na hanbě byla samozřejmostí. Korunu všemu pak nasadil tiskový mluvčí z Letné Zelí, který přihodil další polínko do požáru nezvládnutých emocí několika slovními políčky na konto brejlatého arbitra a rozšířil tak klub červenokaretníků z našich řad na tři. Takže jsme na hřišti zůstali já, Bajglis a Zdeněk, zbytek týmu se přesunul na tribunu a trestnou lavici…

Pokud jsme ještě ve čtyřech mohli pomýšlet na úspěšné ubránění výsledku, tak nyní už to bylo holou utopií. Chvilku jsme ještě se štěstím odolávali, ale pak Ježek vymetl z křídla šibenici a Bob v tu chvíli postupoval. To znamenalo, že musíme dát gól. Ač se to zdá neuvěřitelné, tak do jedné gólové šance jsme se skutečně propracovali, ale Zdeněk v hodně těžké pozici minul branku. To už jsme hráli vysloveně vabank. Do žádné další příležitosti jsme se ale nedostali a když Bobíci přidali ještě jeden gól, nebylo co řešit.

Potřetí za sebou jsme tedy prohráli s Bambusem (Jamajským Bobem) 4:5, přičemž tentokrát jsme byli k úspěchu asi nejblíže. Bohužel, ten, kdo nezvládne svoje emoce, nemůže tyhle zápasy vyhrávat.

 

Sezóna pro nás tedy skončila v rekordně krátkém čase. I když jsme hned třikrát v jejím průběhu okusili hořkost porážky a zaznamenali nejhorší výsledek na Harcovce v historii, nehodnotil bych jí jako špatnou. Podle mě jsme měli letos vůbec nejsilnější tým s formou perfektně načasovanou na play-off, úroveň top mužstev ale šla také nahoru. Je otázkou, jak se dá mančaft do kupy na příští sezónu. Já osobně jsme po tomhle extempore fakt nasranej, protože jsme si před plnýma tribunama uřízli slušnou ostudu a významně tak znehodnotili velmi kvalitní výkony na hřišti. Takže bych chtěl všem poděkovat za to, co předváděli na place (zvláště pak Vikimu, který nám už poněkolikáté zachránil prdel a odchytal důležité zápasy play-off), ale jmenovitě pitomcům Izzimu a Šimákovi vynadat za dementní nesportovní výlevy, kvůli kterým se snad už ani nelze divit, že nás půlka Harcova považuje za tým čůráků.

Mějte se a za půl roku možná nashle…

 

Damien Silverwing

 zpět