Sukmisstři - Jamajskej Bob
Osmifinále :
Sukmisstři vs Tvoje máma
1.zápas 12:5
2.zápas 7:3
Tvoje máma promine, ale o těchto zápasech není moc
co psát. Byly to další dva klasický harcovský mače, kde šlo jenom o výši skóre.
Soupeř sice dřel a bojoval opravdu do poslední kapky krve, ale kvalita byla
přeci jenom zřetelně na naší straně…
Čtvrtfinále :
Sukmisstři
vs Jamajskej Bob - 1.zápas – 4:5
Jako přes kopírák…
Pamatujete na můj report ze semifinále 2008
s Best of Bambus ? Tak pokud ne, klidně si ho teď přečtěte a budete celkem
přesně - včetně konečného stavu a vývoje skóre - vědět, jak to vypadalo
v nynějším zápase, který by se dal nazvat odvetou po dvou letech. Pravda,
soupeř změnil název a částečně obměnil i kádr, který posílil mj. o kamaráda a
bývalého slávistu Čínu, ale to zdravě nagelované jádro zůstalo pohromadě J
Nechci tu zápas dopodrobna rozebírat a pitvat
jednotlivé herní situace, každopádně z pohledu ze hřiště to byl podle mě
vážně mazec, akce střídala akci na obou stranách, k vidění byla spousta
střel, šancí i tvrdých osobních soubojů. V tomto bodě bych se zastavil u
hráče soupeře č.33 (nějakej Franta), který by pod normálně pískajícím arbitrem
snad nemohl tenhle zápas dokončit, protože si neustále pletl florbal
s úpolovými sporty. Bohužel alibistický rozhodčí nebyl schopen učinit jeho
řádění přítrž, a když ve druhé půli nechal bez povšimnutí jasné prohřešky
soupeře proti pravidlům (hra hlavou, hra bez hokejky), jenom podtrhnul celkově
mizerný dojem, který jeho soudcování v tomto i následujícím zápase
zanechalo.
Každopádně to byla jen drobná kaňka na jinak
oboustranně skvělém mači. Technickou převahu soupeře jsme vyvažovali bojovností
a zápalem, žádný balónek pro nás nebyl ztracený. Opět jsme vedli 4:1, ale ke
konci už nám rapidně ubývaly síly. No ke konci, já byl v prdeli už o
půlce, jestli mi rozumíte. Bob se chytil přesilovkou, pak vyrovnal šťastně
tečovanou střelou Štěpánka z dálky a 19 sekund před koncem rozhodl o jeho
vítězství kujón Kujan. Takže znovu 4:5, po identickém průběhu. A pak že se
historie neopakuje…
Po zápase byl sice trochu smutek, ale i optimismus
z předvedené hry. Vyzdvihnul bych hlavně výkony Izziho a Šimáka, kteří
dřeli až do úmoru a příkladně bojovali pro tým, přičemž v pohodě udrželi
na uzdě i svoje občas vetché nervy. Kdybych já byl věděl, co se bude dít za
týden…. :-/
Sukmisstři
vs Jamajskej Bob - 2.zápas – 4:5
…i Řepka by se divil
Místo, fázi turnaje i aktéry už znáte, takže bych
se bez dlouhých úvodů pustil rovnou do víru druhého mače. Snad jenom s poznámkou,
že tradičně nedochvilný Čína tentokrát řady soupeře neposílil a Bobani tak měli
na střídání pouze jednoho člověka, zatímco my jsme byli naopak kompletní i
s minule absentujícím Bajglisem.
Zápas tentokrát neměl od začátku zdaleka takové
tempo, spíš se jednalo o vyčkávání a uspávání hadů. Jamajčanům tato profesorská
hra seděla daleko víc než nám, a brzo se to začalo promítat i do skóre. To
otevřel tvrdou ranou z dálky Štěpánek. Netrvalo dlouho a už nám tam visel
druhej, to když Libor šel za balónkem v našem brankovišti jako hladový
dingo a snad napotřetí ho dopravil za čáru. A aby toho nebylo málo, za chvilku
se ujalo čísi nahození z dáli, které Viky ztratil v chumlu hráčů před
sebou.
Takže 0:3 asi po deseti minutách, no
k nezaplacení. Jakoby nás ale tento stav konečně trochu nabudil a začali jsme
hrát to, co v prvním zápase. To znamená rychle, nátlakově, se snahou o
maximální forčekink. A vývoj hry se pomalu otáčel v náš prospěch. Šimák
své dvě šance po náběhu ze zadní pozice ještě zahodil, ale pak už přeci jen
uhodilo. Zdenda se skvěle uvolnil u mantinelu a naservíroval mi balónek před
bránu do jasné šance - 1:3. I nadále se nám dařilo vyhrávat souboje u mantinelů
a vyvíjet na beky soupeře neustálý tlak.
Hráč s číslem 33, který mi minule svojí
prasáckou hrou dost pil krev, hrál tentokrát normálně…ale trestu Božích (nebo
spíše Isachových) mlýnů, jak se později ukázalo stejně neušel. Byl to právě on,
koho napadající a dotírající Izzi připravil o balónek a Zelí už si v dobré
pozici věděl rady – 2:3.
Hra pak spíše připomínala přetahovanou, ale neztrácela
na tempu a zajímavosti. Naše tvrdá dřina na hřišti pak byla odměněna bonbónkem
v podobě Izziho šťastného vyrovnání, když z půlky víceméně nahodil
balónek na branku a ten se zatřepetal v jamajské síťce jako právě lapený
bělásek – 3:3. A pak už to bylo kdo z koho. Po několika náznacích na obou
stranách - nebyl bych to já, aby se mi nepodařilo netrefit úplně prázdnou
bránu, byť celkem obtížným volejem ze vzduchu – pak opět zahřmělo na Jamajce.
Izzi se jako lasička od mantinelu protáhnul před branku a střelou pod padajícím
gólmanem nás poslal do vedení !
Takže jsme tu měli další čtyřgólový obrat,
tentokrát premiérově naší zásluhou. A nemuselo zůstat jen u něj, to kdyby Zelí
nepromarnil tisíciprocentní šanci po skvělé příhře od Izziho a před naprosto
prázdnou bránou nenastřelil jen tyč. Následně pak v tvrdém, ale řekl bych ještě
férovém souboji poslal Frantu bobovat po mantinelu, což bylo jakousi předzvěstí
věcí příštích.
Co se na hřišti dělo poslední dvě minuty a padesát
sekund, to mi ještě doteď hlava nebere a mám pocit, že takovou „show“ play-off
Harcovky zatím nezažilo. Vše začal kromaňonec Izzi, který poté, co jsme si řekli „Hlavně hrát v klidu, bez
zbytečnejch faulů !“ při snaze získat „volný míček“ zboural Jamajského Frantu jako
utrženej vagón. Nešťastná oběť si z jeho ataku odnesla pořádnou bouli a
náš inteligentní spoluhráč dostal červenou kartu a pět minut za katrem. Takže
paráda. Ani ve čtyřech jsme nehodlali samozřejmě nic vzdávat, byť vidina skoro
3 minut v oslabení proti soupeři těchto kvalit … no nahovno.
Jenže to byl teprve začátek. Chvíli jsme se
jakžtakž bránili, až se při jednom tvrdším souboji u mantinelu seřezali Zdeněk
s Ježkem. Moc jsem tu situaci neviděl, ale asi to byl právě tento moment,
který rezultoval v další ukázkový „blikanec“, rudý šátek si tentokrát uvázal
Šimák. Semilský bouřlivák nám předvedl klasický záchvat amoku v praxi. Chvílemi
to dokonce vypadalo, že si udělá ze hřiště boxerský ring, takže běsnícího
finančního poradce musel pacifikovat za lehkého užití násilí i Krupič. Další
čékáčko a pětiminutovka na hanbě byla samozřejmostí. Korunu všemu pak nasadil
tiskový mluvčí z Letné Zelí, který přihodil další polínko do požáru
nezvládnutých emocí několika slovními políčky na konto brejlatého arbitra a
rozšířil tak klub červenokaretníků z našich řad na tři. Takže jsme na
hřišti zůstali já, Bajglis a Zdeněk, zbytek týmu se přesunul na tribunu a
trestnou lavici…
Pokud jsme ještě ve čtyřech mohli pomýšlet na
úspěšné ubránění výsledku, tak nyní už to bylo holou utopií. Chvilku jsme ještě
se štěstím odolávali, ale pak Ježek vymetl z křídla šibenici a Bob v tu
chvíli postupoval. To znamenalo, že musíme dát gól. Ač se to zdá neuvěřitelné,
tak do jedné gólové šance jsme se skutečně propracovali, ale Zdeněk
v hodně těžké pozici minul branku. To už jsme hráli vysloveně vabank. Do
žádné další příležitosti jsme se ale nedostali a když Bobíci přidali ještě jeden gól, nebylo co
řešit.
Potřetí za sebou jsme tedy prohráli
s Bambusem (Jamajským Bobem) 4:5, přičemž tentokrát jsme byli
k úspěchu asi nejblíže. Bohužel, ten, kdo nezvládne svoje emoce, nemůže
tyhle zápasy vyhrávat.
Sezóna pro nás tedy skončila v rekordně
krátkém čase. I když jsme hned třikrát v jejím průběhu okusili hořkost
porážky a zaznamenali nejhorší výsledek na Harcovce v historii, nehodnotil
bych jí jako špatnou. Podle mě jsme měli letos vůbec nejsilnější tým
s formou perfektně načasovanou na play-off, úroveň top mužstev ale šla
také nahoru. Je otázkou, jak se dá mančaft do kupy na příští sezónu. Já osobně
jsme po tomhle extempore fakt nasranej, protože jsme si před plnýma tribunama
uřízli slušnou ostudu a významně tak znehodnotili velmi kvalitní výkony na
hřišti. Takže bych chtěl všem poděkovat za to, co předváděli na place (zvláště
pak Vikimu, který nám už poněkolikáté zachránil prdel a odchytal důležité
zápasy play-off), ale jmenovitě pitomcům Izzimu a Šimákovi vynadat za dementní
nesportovní výlevy, kvůli kterým se snad už ani nelze divit, že nás půlka Harcova
považuje za tým čůráků.
Mějte se a za půl roku možná nashle…
Damien Silverwing