Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sukmisstři - Deloni 1. zápas

13. 5. 2009

Sukmisstři vs Deloni : I Sukmisstři mají své dny

 

V semifinálovém klání TePlay-off jsme zkřížili své klacky s Delony, populární to partičkou více či méně obskurních postaviček srocených kolem dvou hlavních opor týmu – Davida Derky a Dmitrije Uglanova, takto hráčů extraligového FBC Liberec. V minulosti jsme se s tímto tradičním souborem písní a tanců setkali pouze jednou, to když jsme je před dvěma lety v základní skupině smázli 12:1 a udělali tak první krok k Harcovskému titulu. Ovšem jak jejich, tak především náš kádr doznal od té doby značných změn, koneckonců v našem souboru našel útočiště i jejich bývalý spolustolovník z knajpy U Hrocha Jan Zelený. Na marodce pro tento zápas byl stále zraněný Bajglis a navíc trio mazáků Já, Suk a Izzi sehrálo v dopoledních hodinách poměrně náročný florbalový turnaj trojic (jak jsme dopadli je snad jasné), takže jsme se nenacházeli v úplně optimálním fyzickém rozpoložení. No prostě byli jsme krapet rozmrdaný. Deloni měli jasnou množstevní převahu jak na hřišti, tak i v hledišti, bohužel opět víceméně poloprázdném.

 

Přes zmíněné indispozice jsme do zápasu vkročili nadějně, již po několika desítkách sekund nastřelil Izzi míček před bránu a Šimák pohotovou tečí potvrdil střeleckou formu a poslal naše barvy do vedení. Kdyby mi v tu chvíli někdo řekl, že je to náš poslední gól v zápase, poslal bych ho na vyšetření za docentem Chocholouškem…jenže chyba lávky ! Vedoucí gól sice potěšil, avšak že by nějak nakopnul náš výkon, to se nedalo říct ani náhodou. Ba právě naopak, hladový a nadšeně hrající soupeř se do nás s vervou pustil a celkem brzo srovnal skóre, Kebaba propálil Déra. A začínalo se znovu. Dlužno podotknout, že naše ofenzivní hra byla ten večer jalová a k nějakému skutečně nebezpečnému ohrožení soupeřovy branky jsme se prakticky nedostali. V jediné Vážnější situaci v prvním poločase se snad ocitl Zdeněk, ovšem v situaci dva na jednoho jeho projektil o několik délkových jednotek minul branku bílých. A protože ani soupeři si až na pár náznaků příliš gólem hrozících situací nevytvořili, šlo se přestávkově odpočívat za stavu 1:1.

 

Druhá část se odvíjela v podobném duchu té první, snad jen s tím rozdílem, že Deloni byli čím dál drzejší ve svých dotěrných výpadech a před naší brankou tou občas pěkně vřelo. Zde je potřeba smeknout šimák, teda širák, před ochráncem naší svatyně Kebabem, který snad nasál (kromě kofoly v menze) ducha Dominika Haška ze čtvrtfinále v Naganu a jal se zastavovat soupeřovy ataky v podobném stylu, jako Dominátor onehdá útoky Američanů. Jakoby se talent a odvaha všech generací prtských gólmanů na tento zápas vtělily právě do našeho Pavla, civilním povoláním rockera jako řemen ! Za zmínku stojí zejména jeho svištící lapačka, kterou vytlačil prakticky jistý gól někam nad břevno. Bohužel, kromě heroického výkonu brankáře jsme toho divákům mnoho nenabídli. V druhé patnáctiminutovce byla naše útočná vozba ještě ospalejší a uondanější a jediné jakés takés nebezpečí pro soupeřovu branku znamenaly pokusy z dálky Zelího a Zdeňka, ovšem to bylo na tým honosící se visačkou nejútočnějšího mančaftu Harcovky žalostně málo. K dovršení všeho zmaru byl navíc zhruba dvě minuty před koncem vyloučen Čéřa za podkopnutí soupeře u mantinelu a Delonům se naskytla jedinečná příležitost urvat první vítězství v sérii pro sebe v přesilové hře. Nastaly skutečně krušné chvilky, protože každá střela teď mohla znamenat pohromu, a Deloni tedy několika zdatnými šutéry z dálky disponují. Nakonec se jim však přes veškerou snahu míček do naší branky dopravit nepodařilo, i když v několika momentech visel gól doslova na zlatém vlásku Děda Vozáka. V podstatě ihned po skončení přesilovky zazněl i závěrečný klakson celého zápasu a my jsme si zhluboka oddychli, protože blamáž v podobě první porážky v sezóně byla velice, velice blízko.

 

Konečné skóre 1:1, to se nám v Harcovce ještě nestalo, ale všechno je jednou poprvé. Do odvety nám nezbývá, než zlepšit se úplně ve všem a ukázat, že se jednalo pouze o chvilkový výpadek formy. I když bojovně a chytře hrajícího soupeře rozhodně nehodláme podcenit. Koneckonců, motivace v podobě finále je více než dostačující…