Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sukmisstri - Black Horses

2. 2. 2010

S úsměvem idiota

 

 

 

Po minulém lehkém dezertu v podobě Antiflóčka nás tentokrát čekal soupeř z úplně jiné váhové kategorie, nový soubor nesoucí název Black Horses. Tento mančaft umně kombinuje zkušenosti starých a mnoha extraligovými šlamastykami protřelých harcovníků jako dávného ex-slávisty Jana Havrdy a mého dávného kamaráda a spolužáka již z mateřsko-školních škamen (viz.foto) Tomáše „Emana“ Fialy (aka Ference Futuristy) s dravým mládím z extraligového FBCčka v podobě pánů Lisy a Blažka, na kteroužto kostru se nabalilo ještě několik známých tváří typu našeho ex-spoluhráče z Misstrů Dana „Šmíci“ Merze a populárního diskutéra na harcovském fóru a člena spolku pro partnerství s Dálným východem Nobodyho.

 

 

 

Ještě, než jsme se stačili pořádně rozkoukat, prohrávali jsme 0:1. Popravdě řečeno, já se nerozkoukal vůbec, takže jak padnul tento gól, vím jen z vyprávění. Dan se zapomněl vrátit, někdo z rohu propasíroval přes Suka nahrávku přímo před kasu a pro převlékače harcovských kabátů Merze už nebyl problém rasantním bekendem prostřelit Vesyho. Začátek jako ze snu s Freddy Krugerem v hlavní roli. Chvíli nám trvalo, než jsme se z tohoto úderu vzpamatovali a protože Koníci se taky neměli k nějakému velkému útočení, pár minut to byla docela selanka. Postupem času ale hra začala nabírat na obrátkách a to zejména naší zásluhou. Několik nadějně rozehraných situací jsme ještě nedotáhli, ale nakonec náš lehký tlak přeci jen došel k výsledkovému vyjádření. Zdeněk prošel středem až do palebné pozice, předložil mi luxusní pas a já se ke svému velkému údivu trefil z křídla přímo do vinglu nepřátelské brankové konstrukce – 1:1.

 

 

 

Troufám si tvrdit, že od těchto chvil existovalo na hřišti jenom jedno mužstvo. Jakoby vyrovnávací branka nahodila náš útočný stroj do těch správných obrátek, začali jsme soupeře vcelku jednoznačně přehrávat a i přes jeho solidní obranu se protlačili do většího než malého množství šancí. Jen pár chvil po prvním zásahu jsem měl na hokejce druhý, od mantilu jsem vybruslil na střed a na mé poměry nečekaně tvrdou ránu gólman s obrovským štěstím prackou tečoval na břevno ! Hned v několika střelným prachem smrdících situacích figuroval Šimák, přičemž v největší příležitosti to byl opět černokoňský branař, který lapačkou nebo čím já vím vytlačil smrtící projektil znovu na břevno a ven. Své tradiční krasobruslařské obrátky předváděl v útočném pásmu Zelí a po jedné takové štrikovačce předložil Bajglisovi, který však nastřelil pouze gólmana. Zahájil tak svůj po střelecké stránce nešťastný večer. I přes zahozené šance jsme ještě do přestávky dokázali zápas dokonale otočit na naši stranu, nejprve Marty a po něm i Bajglis z prakticky identických pozic mezi kruhy provětrali koňským handlířům síťku a posunuli skóre na pěkných 3:1, kterýžto stav vydržel až do první pauzy.

 

 

 

I po přestávce jsme zahájili ve velkém stylu. Obrovské šance měl Lukas, který se dvakrát v krátkém časovém úseku zjevil zcela sám před odkrytou branku, ale v obou případech zalícil do žebřin. V těchto chvílích se zápas patrně lámal, protože namísto definitivního hřebíku do oří rakve uhodilo na druhé straně. Byl to Lisa, jehož rychlé průniky podél pravého mantinelu nám začaly dělat čím dál větší potíže, který po brilantní samostatné akci vymáchal snad tři Sukmisstry, kličkou si poradil i s Vesym a snížením na rozdíl jednoho gólu zahájil obrat v utkání. 

 

 

 

Jak se nám dařilo držet koňské opratě do té doby zkrátka, tak po vstřelení branky energičtí lichokopytníci zavětřili šanci, vymknuli se naší kontrole a začali nám zle zatápět. Dlouhé minuty se hrálo prakticky pouze v našem obranném pásmu, sukmisstrovská útočná aktivita veškerá žádná a Vesy musel několikrát vytáhnout ze svého repertoáru zákrok z kategorie kebabovských. Nedařilo se nám pokrývat dobře cirkulující útočníky soupeře a několikrát se stalo, že zcela neobsazený hráč střílel z velmi nebezpečné pozice. Když už se zdálo, že jsme z nejhoršího venku, ujala se spíš nenápadná střela z levého beka a nic nevidící Vesy ji propustil za svá záda. Takže 3:3 a začínalo se znova.

 

 

 

Hra se konečně trochu vyrovnala a vzhledem k pokročilé době zápasu bylo jasné, že kdo dá teď gól, bude na koni. Ovšem osud si pro nás přichystal trpké vyvrcholení, u něhož více než významně asistoval permanentně vesele se šklebící muž s píšťalkou, kterýžto výraz kdysi definoval Jan Vodňanský ve své legendární sbírce písní a říkanek. Tento vašnosta nás již v minulosti několikrát přesvědčil o svých ne-kvalitách a absenci citu pro hru a ani tentokrát nezůstal své pověsti nic dlužen.

 

 

 

A to přestože se nacházel jen pár kroků od klíčové momentky zápasu – Zdeněk se snažil rozehrát co nejrychleji trestný úder a úmyslně nastřelil hráče soupeře, který stál sotva polovinu zákonem předepsané třímetrové vzdálenosti. K všeobecnému překvapení však Kníža celkem jasnou situaci na dvě minuty pustil a než jsme se nadáli, rychlík Dan Merz prokličkoval naší nezkonsolidovanou obranou a zavěsil. 3:4 a to už bylo na alarm. Ovšem namísto tlaku jsme se museli bránit ve čtyřech, neboť po dalším sporném momentu (dvojnásob v kontextu předchozího odpuštění přestupku soupeři) mě Béďovic Méďa poslal na trestnou za faul zezadu. Paradoxně v této situaci jsme promarnili poslední šanci na zvrat v zápase. Nejenže jsme soupeře nepustili do žádného kritického ohrožení branky, byli jsme to naopak my, kdo mohl vstřelit gól. Byl to opět nešťastník Bajglis, který po Zdeňkově rozehrávce standardky napálil míček do břevna, již třetího tento večer. Jaká smůla ! Jak už to tak bývá, po chvíli se v chaosu před naší brankou nejlépe orientoval opět Dan Merz a šťastnou haluzí završil svůj hattrick. Pátý šrapnel definitivně torpédoval naše snahy o vyrovnání. Poté už se dohrávalo víceméně z povinnosti. Přišel ještě faul Suka na unikajícího Lisu a Koníci dostali příležitost k trestnému střílení, které ovšem Nobody zakončil nahozením mezi horolezce.

 

 

 

Závěr opět rozhodčí vysloveně nezvládl, ať se jednalo o přehlédnutí úmyslného zdržování soupeře (přimáčknutí míčku na mantinel a nejevení snahy o jeho zahrání = zdržování hry a dvě minuty na hanbě) nebo o Nobodyho odpal na tribunu dávno po odpískání. Jakkoliv by už tyto tresty patrně neměly vliv na konečný výsledek, pouze podtrhly výsledný dojem ze sudího, který píská tak trochu nakloněnou rovinu.

 

 

 

Nu což, konečných 3:5 rozhodně nebylo výsledkem, který bychom zejména po výborně rozehrané první půli čekali a když se navíc jednalo o první porážku tohoto týmu v základní části Harcovské ligy v historii, zamrzí to dvojnásob. Osobně se domnívám, že zápasu by slušela spíše remíza, ale doplatili jsme na zahazování jasných šancí. Naopak soupeř v koncovce udržel nervy na uzdě a své příležitosti nekompromisně využil. O výkonu arbitra již řeč byla. Utkání každopádně nabídlo vše, co k takovému mači patří a četní diváci si jistě přišli na své.

 

Obrazek












zpět