Jak již víte
z minulého dílu, herní systém Harcovky nabral na objemu a prošel lehkou
perestrojkou a to zejména díky doslova lavině nových mančaftů, které zatoužily
zahrát si tuto sledovanou soutěž a poměřit své schopnosti s legendárními týmy
typu Sukmisstři. Jedním z takových bažantích mužstev (pokud mě paměť
neklame, tak díky Kačus částečně i ženstev) byla též eskadra nesoucí prapodivný název „Antiflóčko“.
Přiznám se, že tentokrát
jsme nečekali zdaleka tak tuhý odpor jako v prvním zápase a už dopředu
můžu myslím prozradit, že naše neočekávání se do puntíku vyplnilo. K zápasu
byl již tentokrát plně připraven a tradičně nažhaven Izzi a také Zdeněk, který
se posunul na beka místo chybějícího Dana. Čertvíproč nedorazil ani Lubo a absenci
si vybral i Vesy, který se den předtím na plesu společensky unavil a bez
klobouku bos natloukl si nos tak výrazně, že nemohl zasáhnout do tohoto zápasu.
Chvíli jsme si pohrávali s myšlenkou nastoupit v šesti v poli a
bez gólmana, jako svého času při historické nakládačce Drutěwě, ale tento nápad
odvál Marty, který se vzdal své pozice útočníka, vklouzl do smradlavé erární
výzbroje a suverénně se ujal role strážce doupěte Sukmisstrů.
Od úvodního hvizdu bylo
zjevné, že tenhle soupeř nám příliš problémů dělat nebude. Kanonádu zahájil
Zdeněk svojí osvědčenou střelou na bližší tyč, kterou gólman padající jako
šraňky na přejezdu neměl šanci zadržet. Skóre začalo brzy utěšeně narůstat a
davy skandujících diváků se mohly těšit z našich vychytralých kombinací až
do kuchyně, vymazlených kliček pojď sem kam jdeš a vycizelovaných střeleckých
pokusů trhajících nepřátelské sítě jako poslanci ČSSD úsporný balíček Eduarda
Janoty.
Gólové dostihy
v našem týmu se odvíjely výhradně pod kuratelou trojice Bajglis-Izzi-Ládin,
přičemž, pokud mě mé anály neklamou, Lukáš skóroval hned 5x, já s Izzim
jsme si pak připsali po čtyřech zásazích. Uvidíme, jak to sesumírovali
Krupičovi pohunci na časomíře. Naopak ve stadiu těžkého nezájmu se nacházel
jindy neústupný hecíř a kardiak Suk, který celý zápas pojal spíš jako vycházku
po nedělním obědě.
S blížícím se
závěrem upadala naše obranná hra do hibernace a jinak prakticky neškodný soupeř
začal vystrkovat tva-růžky. V několika případech se antiflóčkaři dostali
do vyložené gólové šance, ovšem díky Martyho brilantnímu výkonu na hranici
sebeuspokojování, pardon sebeobětování – i Vesy by se mohl lecčemus přiučit :)
– zůstalo naše konto inkasovaných branek čisté jako árijská rasa. Poslední
trefu v zápase zaznamenal Šimák a konečně tak protrhl panenskou blánu na
svém do té doby neposkvrněném střeleckém účtu.
Konečný výsledek 15:0 v tempu populárního keňského běžkaře Philipa
Boita na Mistrovství světa v klasickém lyžování. Zastříleli jsme si,
zakombinovali, přidali kotel kanadských bodů a hlavně objevili ve svém středu
hráče, který bez problémů zastane jakýkoliv post. Marty, právem ti náleží titul
Univerzální Vozák !