První ročník
První ročník – Zrození legendy
Vznik týmu Miss3 aneb jak to všechno začalo
Na počátku bylo světlo…a pak Tomáš Souček, zvaný Suk, který se mě zeptal, jestli nechci hrát nově zformovanou Harcovskou florbalovou ligu za tým Miss3. Souhlasil jsem pochopitelně, protože florbal mi jde od ruky stejně jako Stanislavu Grossovi podivné obchody s akciemi. Základní impuls ke vzniku týmu dal a název Miss3 vymyslel Radek Šitera, hráčskou příslušností patřící do béčka Mladé Boleslavi. Spolu s ním a námi dvěma (toho času hráči Slavie TU Liberec) v mančaftu ještě působili brankář Marek Ivanka, Zdeněk Vážný (Děčín), Dan"mimik"Merz, Martin Pech (rovněž Mladá Boleslav B) a náš největší ofenzivní klenot Pavel Bouška, kluk jeden vopálenej, hráč extraligového Sokolu Mladá Boleslav. Složení naší squadry tedy vykrystalizovalo do následující podoby :
brankář - Marek Ivanka
obrana – Tomáš Souček, Radek Šitera, Dan Merz (občas alternující i v útoku)
útok – Dan Klimša, Zdeněk Vážný, Pavel Bouška, Martin Pech
Sestava pro první ročník byla hotová a naši soupeři se mohli začít třást hrůzou…
Základní skupina – Pohoda jazz
Do skupiny byly spolu s námi nalosovány týmy Česká Kamenice, Honiči, Divočáci a Futurama,. Hned v prvním zápase jsme si bez větších problémů pohráli s Českou Kamenicí a naložili jí do ošatky pověstnou desítku. Konečný výsledek 10:2. V dalším zápase jsme poněkud upocené Honiče vyHnali z palubovky výsledkem 8:0. Vstup do soutěže se nám tedy vydařil a my jsme si řádně upevnili sebevědomí do dalších bojů. Jednoznačně nejnepříjemnějším soupeřem ve skupině byli Divočáci (kteří se v dalších ročnících přetransformovali do souboru SK Gaudeamus), které jsme přes jasnou herní převahu a rychle získané vedení 3:0 museli doslova udolat v souboji plném ostrých střetů a vyhrocených situací. Vyhráli jsme 3:1 a založili tak tradici tuhých vzájemných mačů. Poslední soupeř ve skupině, Futurama, vzbuzoval při pohledu na soupisku celkem respekt – Poly, Bulda a spol. florbal rozhodně hrát umějí. Navíc se jeden nejmenovaný drogový dealer z kádru soupeře nechal v hospodě slyšet, že nás „rozsekaj“. No, k rozsekání skutečně došlo, ale v poněkud obráceném gardu. Po exhibičním výkonu jsme si se soupeřem doslova vytřeli prdel a výsledek 15:0 o tom vypovídá nad atomový hřib jasněji. Skupinou jsme tedy prokráčeli jako Godzilla ulicemi New Yorku a s očekáváním jsme vyhlíželi soupeře pro play-off. Příjemným bonusem pak bylo, že Pavel Bouška se stal vítězem kanadského bodování po základní části a Mára Ivanka měl zase nejlepší průměr i percentuální úspěšnost mezi gólmany.
Play-off – Na ostří nože
Prvním „pánem na holení“, tedy protivníkem v play-off HFbL 2005/2006 byl tým Květák(ů). Soupeř se celý zápas soustředil na tuhou defenzívu a zakopán na předem připravených pozicích na vlastní polovině hřiště naprosto rezignoval a na jakékoliv útočné pokusy. Šlo tedy o zkoušku trpělivosti a síly vůle Misstrů. Postupně začala útočná vozba našeho týmu přitápět pod kotlem takovým způsobem, že jsme soupeře doslova smažili ve vlastní šťávě. Góly přibývaly sice pomalu, ale pravidelně, až na výsledném menu stálo 7:1. Dva zásahy si připsal i jindy sváteční střelec Suk. Cesta do semifinále byla volná.
Jen co Květák bez problémů prošel našim trávícím traktem, čekal nás již znatelně nepříjemnější soupeř. FbC Vořežprouti (kterým familiérně říkáme Vepřožrouti) rozhodně nejsou žádná vořežzávátka. Zápas s mančaftem, který se opíral o údernou trojici Rosický-Rejmont-Erlebach sliboval být představením jen pro silné nátury, což se beze zbytku vyplnilo. Nejednalo se o žádnou ofenzivní smršť, byla to válku nervů, šachová partie dvou neústupných rivalů. Vepřáci se ujali vedení gólem agilního Erlebacha a získali tak potřebný klid pro svou nepříjemnou hru. Nám se naopak příliš nedařila kombinace, ale dřeli jsme a nakonec jsme se dočkali vyrovnání po Zdeňkově sólové akci. V zápětí jsem šli dokonce do vedení, po filigránské teči Dana Merze, nicméně Erlebach s Rejmim za chvíli vyšachovali naši obranu a první jmenovaný vyrovnal. V ten moment se již čas napínavé partie nachýlil a bylo jasné, že kdo vstřelí gól, bude jednou nohou ve finále. Bohužel se to podařilo soupeři; po naší ztrátě míčku při přechodu do útoku utekl v životní formě hrající Tomáš Erlebach a neomylnou střelou do vinglu zaznamenal vítěznou trefu. Naše eskadra vrhla všechny síly do útoku, nicméně v době našeho zoufalého náporu, ještě navíc podpořeného hrou bez gólmana, vsítil Erlebach do prázdné branky svůj čtvrtý finálový gól a upravil na konečných 2:4 pro svůj obskurní mančaft. První (a já mohu tak trochu prozradit, že do dnešních dnů taky jediná, alespoň co se „klasické“ sestavy Misstrů týče) porážka v Harcovce byla na světě. A zrovna v ten nejméně vhodný okamžik ! Zklamání po zápase bylo velké, je však nutno podotknout, že soupeř byl přeci jen o chlup z Rejmontova nosu lepší.
Co se dalo dělat, vysněný titul se rozplynul jako pára nad srncem a naším cílem se tudíž stal zisk třetího místa a bronzové medaile. Medaile samozřejmě pouze imaginární, protože neschopné vedení soutěže nic takového nebylo schopno zajistit. Soupeřem pro bronzové dostaveníčko byl tým s všeříkajícím názvem Kladiva. Kladiva podlehla v boji o finále MyshM.A.S.Hi až na trestná střílení, takže bylo zjevné, že opět půjde o poměrně těžký ořech k rozlousknutí. Úvod však žádným problémům nenasvědčoval. Do soupeře jsme se zakousli s opravdovou vervou a brzy jsme měli režii zápasu plně ve svých rukou. Já jsem vstřelil jeden ze svých nejhezčích gólů vůbec, když se mi povedlo šťastně tečovat Šíťovu přízemní dělovku pod břevno. Když ještě v první půli Zdeněk zvyšoval na 4:1, vypadalo vše na celkem jasnou situaci. Běh zápasu bohužel značně ovlivnil nekompetentní rozhodčí Králík. Nejprve nepochopitelně nepotrestal jasný faul na mou osobu, aby mě po následném, naprosto mírném komentáři poslal na trestnou lavici. To mi již hnulo žlučí natolik, že jsem rozhodčímu pěkně od plic vyčinil. Odměnou za můj řečnický výkon byla červená karta, tj. trest do konce zápasu. Nezbývalo mi tedy, než držet svým kamarádům a spolubojovníkům palce od lavice trestoměřičů. Zpočátku to na nějaké velké komplikace nevypadalo, nicméně fakt, že musíme hrát pouze s jedním hráčem na střídání se na naší hře postupně projevil. Tým soupeře zavětřil šanci a pomocí vysloveně ušmudlaných gólů (všelijaká nahození, tečované haluze apod.) dotahoval až srovnal na konečných 5:5. O vítězi tedy musela rozhodnout trestná střílení. Na ty jsme ovšem misstři, takže když Šíťa svůj nájezd s přehledem proměnil a náš gólman naopak vychytal všechny tři střelce střelce soupeře, propukla po vítězství 6:5 po sn.na naší lavičce sice trochu falšovaná, ale přeci jen radost. Zlato je zlato, ale i třetí flek má svoji cenu !
Trofej pro vítěze si do svého brlohu odnesli Vepřožrouti, vedení neomylným Erlebachem, který by snad tenkrát dával góly i se zavázanýma očima a prstem v prdeli. Vítězná trefa ve finále samozřejmě nesla jeho pečeť. Pořadí na medailových místech bylo tedy následující :
1. FbC Vořežpruti
2. FbC MyšM.A.S.H.
3. Miss3
Mám-li celkově zhodnotit 1.ročník Harcovské florbalové ligy (tedy chci-li být přesný první zahájený a také dokončený ročník, protože v minulosti tu byl i jeden nezdařený pokus), volím lehkou spokojenost. Pravda, třetí místo bylo méně, než jsme tehdy chtěli dosáhnout, nicméně kvalitu finálních soupeřů nešlo přehlédnout. Dlužno ovšem dodat, že za první čtyřkou zela obrovská výkonnostní propast, to byla prostě jiná liga a místy jsem měl pocit, že i jiný sport. O tom, že některé zápasy týmů z výkonostního dna soutěže mají cokoliv společného s florbalem se dalo s úspěchem pochybovat. Ale proti disgustu, žádný šputát.
Tak Ave, za rok….
Damien Silverwing