Jdi na obsah Jdi na menu
 


Semifinále 2012: Sukmisstři vs. Jamajskej BoB

20. 5. 2012

Semifinále :

 

Sukmisstři vs. Jamajskej Bob – 1.zápas – 5:4

Sukmisstři vs. Jamajskej Bob – 2.zápas – 1:1

 

Grand restaurant pana Isacha

 

Po nějaké době Vás prostřednictvím svého literárního okénka opět vítám ve fantastickém světě Sukmisstrů, florbalových bardů bez bázně a hany ! Od prvního zápasu TePlay-off s Pornem jsem toho na vyřazovacích bojích příliš inspirativního neshledal a skutečná výzva přišla až v semifinále, spolu s naším nejtradičnějším soupeřem, spolkem Jamajských olympioniků. Reportem z prvního zápasu neposloužím, tak snad jen stručné shrnutí – jednalo se o tradičně velmi kvalitní match se spoustou gólů a šancí na obou stranách, kterážto spektakulární podívaná doslova přikovala mnohočetné diváctvo do vypolstrovaných sedaček Vozák Areny. Dramatická přestřelka skončila výhrou Sukmisstrů 5:4 a pro zasvěcené měla již předvídatelný průběh – naše barvy po většinu zápasu vedly a náskok jsme místy navýšili až na 3 góly, Bob v závěru mohutně zrychloval a do cíle prosvištěl se ztrátou pouhé jedné branky. Na vítězství měl kromě všech hráčů na hřišti zásadní podíl i nečekaně se zjevivší Pavel Dönner Kebab, který nám v roli Štístka Šmicra fandil na lavičce. Každopádně jsme si do odvety vytvořili velmi výhodnou pozici....

 

K té oba týmy nastoupily v nejsilnějších sestavách, na naší straně chyběl Dan Bartoň, Bob pro změnu postrádal svůj ženský element. Tentokrát jsme se všichni sešli s nebývalým předstihem, což jenom demonstrovalo důležitost zápasu. Pár minut po deváté principál Krupič vehnal obsah svých prokouřených plic do rozhodcovské píšťalky a druhé dějství semifinálového dramatu mohlo začít. A rozjelo se ve velkém stylu, hned při prvním střídání jsme Jamajskému kartelu pěkně zavařili, když šéfkuchař Izzi poslal před bránu míček jako sladkou pochroutku, ale moje plácnutí ztečoval někdo z obránců mimo tři tyče. Izzi po pár minutách přidal i něco ostřejšího ze svého pestrého repertoáru a servíroval „Středně naklepaná žebírka pana Čůráka podávaná na mantinelu“. Rozhodčí bohužel neměli pro jeho gurmánské eskapády příliš pochopení a na dvě minuty ho vyhnali z restauračních prostor. Početní nevýhoda o jednoho muže hned zkraje, nic moc, ale poradili jsme si s ní parádně a bez větších problémů uhájili tajemství naší kuchyně před hladovým soupeřem.

 

Po ubráněném oslabení se hra odvíjela spíš podle našich jídelních lístků, Bajglis z pozice u mantinelu přispěchal s „Lukasovou sekanou s příchutí jamajského břevínka“, ale donáška do domu se konala na druhé straně. Po slabším rozebrání bobujících pinglů v našem rajónu, tam jsem asi zachrápal já, se ocitl Klucho sám na perimetru a nekompromisně prošpikoval Ivana ranou ostrou jako ďábelská chilli paprička – 0:1. Takže o zábavu bylo postaráno. V reakci na nepříznivý stav jsme zagresivnili přístup a vytáhli naši obsluhu až k soupeřově kuchyni a jedna z pěkných kombinací až do ní se nám málem podařila. I když jsme v dalším průběhu opticky měli asi víc ze hry, Bob neustále hrozil, že nám ujede v některém z rychlých brejků, takže jsme nesměli ani na minutku polevit v ostražitosti. Do konce poločasu se už nicméně stav nezměnil a fanouškům našich tradičních gólových hodů muselo o přestávce lehce kručet v žaludku.

 

I druhá půle se odvíjela podle podobných notiček, vyrovnání bylo místy na spadnutí, občas jsme to byli naopak my, kdo se bál o kus svého žvance, ale skóre se stále a ne a ne pohnout. Kuchařská hvězda tohoto nadmíru výživného večera se však už chystala k servírování hlavního chodu. Izziho nejzářivější moment přišel někde v půlce třetiny, když přečíslení tři na jednoho vyřešil po svém a nekompromisní flákotou „Izziho pekelně krvavý stejk na přední tyči“ zacpal hladové jamajské krky a srovnal stav na pro nás postupových 1:1. Byla to dobrota, na které by si pošmáknul i Pohlreich a vedoucí naší kuchyně za ní byl po zásluze oceněn Zlatou vařečkou. Zahanbit se nenechali ani ostatní, Zajíc neustále testoval pozornost gólmana soupeře nadýchanými bochánky z půlky hřiště a se specialitou ze svého menu přispěchal i náš pan zakladatel. To když ve sprinterském souboji u mantinelu dal svému soupeři doslova sežrat „Nadívané ramýnko pana Součka“ a zkušeně získal již téměř ztracený míč.

 

Poslední show pro kamery si šéfkuchař Isach připravil asi pět minut před koncem stolování. Opět obsloužil koho jiného, než svého VIP strávníka, pana mužského úda (vulgárně), tentokrát šlo o variantu klasiky z dob československé hospody, ovšem v ještě pikantnější podobě – „Isachův šleh“. Nutno podotknout, že chudák Čůrák se po této krmi zvedal z podlahy asi pět minut, ale když se někdo bez rozmyslu a s klapkama na očích a chuťových pohárcích žene do takhle pekelného pokrmu, musí holt počítat s patřičnými následky. Každopádně, gastronomická komise ve složení Krupič-Tomáš Szabó neměla na kulinářské umění našeho Babicy ty správné chuťové buňky ani napodruhé a opět s Izzim pomyslně vyrazila dveře lokálu. V oslabení jsme si vzali obsluhu soupeře na starosti já se Zdeňkem a naše „Jednohubky od zadního mantinelu“ chutnaly Bobanům natolik, že se jimi nechali ládovat snad minutu a půl a přesilovka jim utekla jako kaše z pohádky hrnečku vař.

 

V závěru už jamajská obsluha při snaze o co nerychlejší servírování značně riskovala a nám se naskytlo hned několik šancí na navýšení rozdílu. Tu úplně největší měl Luboš, který si mohl zcela sám vychutnat gólmana soupeře, ale místo „Stolínova hřebíčku do rakvičky“ jen zazvonil na kuchyňská futra. Asi minutu před finálním klaksonem se ještě za katr poroučel Klucho, což byl definitivní konec nadějí pro Bob a další voda na náš kafemlýn. V převaze o jednoho muže jsme si házeli míček jako Ital v kuchyni těstem na pizzu a takticky perfektně zvládnuté utkání dovedli do sladkého konce.

 

Ve finále si na nás chtějí smlsnout Deloni, kteří ve druhém semifinálovém duelu naprosto nepochopitelným způsobem dokonce dvakrát vstali z mrtvých, čímž překonali Ježíše Krista. V základní hrací době zachránili výhru pár sekund před koncem a na nájezdy, o kterých se asi bude Standovi ještě dlouho zdát, porazili Duracell a dostali se tak do svého druhého harcovského finále. Pro nás je to vlastně svým způsobem dokonce premiéra, protože Sukmisstři ještě o zlato nikdy nehráli ! Takže, za týden ...

 

zpět