Druhý (vítězný) ročník
Druhý ročník – We are the Champions !
Mračna se stahují
První ročník byl tedy za námi a do toho dalšího jsme si opět nemohli stanovit jiné, než ty nejsmělejší cíle. Poučeni, že s úzkým kádrem bude dobývání met nejvyšších záležitostí vpravdě ošemetnou, jsme se rozhodli rozšířit a posílit naše šiky. Na postu gólmana vystřídal Marka Ivanku Martin Petrovický alias Píďa a do pole jsme přibrali ofenzivního tahouna Slavie TU Liberec Lukáše Bajgla, Honzu Šimona z SSC Semily a Martina Matějku, dalšího zástupce z nevyčerpatelné líhně boleslavských talentů. Vzhledem ke zvýšenému počtu hráčů jsme si již mohli dovolit točit dva kompletní útoky, jejichž podoba se ustálila ve složení Pavel Bouška-Matějkys-Pechna (boleslavská lajna) a Usama-Bajgel-Zdeněk (slávistická lajna).
Sestava byla tedy následující :
brankář – Martin Petrovický
obrana – Tomáš Souček, Radek Šitera, Dan Merz, Jan Šimon
útok – Dan Klimša, Zdeněk Vážný, Lukáš Bajgl, Pavel Bouška, Martin Matějka, Martin Pech
Počet účastníků soutěže se rozšířil na 21. Mužstva byla rozlosována do 4 skupin, ve třech z nich bylo po 5ti účastnících, pouze skupina A čítala 6 týmů. Miss3 jakožto držitelé třetích míst patřili mezi nasazené a do jejich skupiny C byly nalosovány následující týmy : Deloni, THC Zelené Údolí, DruTěWa a Kojoti.
Základní skupina – Jako nůž máslem
Jako první s námi zkřížil hole tým Deloni, který před začátkem sezóny rovněž slušně posílil a rozšířil svůj kádr. Při pohledu na před zápasem se rozcvičující eskadru soupeře, jsem byl nucen zkonstatovat, že jich je jako cikánů před pracákem, když se vyplácejí podpory. Tedy hodně. Zápas měl poněkud pozvolný rozjezd a nám trvalo nějakou tu minutu, než jsem se dostali do té správné provozní teploty. Výsledek 2:0 po první půli ani zdaleka nedával tušit, jaká gólová smršť se strhne ve druhém dějství. Ihned po nástupu na palubovku rozpoutal náš tým před brankou soupeře doslova peklo a skóre začalo narůstat na naši stranu rychlostí Ferrari Milana Baroše uhánějícího po francouzské dálnici. Dlužno dodat, že tým soupeře nám svou naivní hrou v obraně práci značně ulehčil. Pravdou také je, že nám tam napadalo prakticky všechno, na co jsme sáhli, takže finálních 12:1 bylo pro soupeře až příliš krutým výsledkem, který přeci jen neodpovídal kvalitativnímu rozdílu obou mančaftů. Což ostatně Deloni potvrdili v dalším průběhu soutěže. Vstup do druhého ročníku nám tedy vyšel nad očekávání dobře.
O týmu THC Zelené Údolí, dalším to soupeři v HFbL, jsme toho dopředu mnoho nevěděli. Osobně jsem je pokládal spíše za mančaft z dolních pater výkonnostního spektra, což se v zápase víceméně potvrdilo. Soupeř hrál obětavě a bojoval, florbalová kvalita však byla jednoznačně na straně Misstrů. Po pohodovém výkonu a v tréninkovém tempu jsme zvítězili 7:1.
Následující zápas byl skutečnou lahůdkou, která se zlatým písmem zapsala do historie Harcovské florbalové ligy. Zpočátku to však na nějaký „jevištní zázrak“ ve stylu Járy Cimrmana vůbec nevypadalo. Náš tým trpěl celou řadou absencí a k zápasu jsme byli připraveni pouze Já, Zdeněk, Pavel, Matějkys, Šíťa, Pechna a Mimik. Tj. 7 hráčů do pole a žádný brankář. Do smradlavé gólmanské výstroje se nikomu pochopitelně nechtělo, tak jsme se nakonec dohodli, že zápas odehrajeme s 6ti hráči v poli a s prázdnou brankou. V té chvíli jsme rozhodně netušili jakou uděláme z této nouze ve finále ctnost. Proti nám totiž stála DruTěWa, přičemž kladu důraz na slovo „stála“. Hráči (a jedna hráčka) soupeře totiž víceméně zůstali na svých místech i po zahájení hry, v celém jejím průběhu a až do hořkého konce. Jakoby se proti nim zjevilo 6 agentů z Matrixu, na jejichž bleskurychlý pohyb nebyli schopni jakkoliv reagovat. Na vlastní kůži si tak zažili to, o čem mluvil Jaromír Jágr při zmínce o přechodu z užšího kluziště na širší „Chceš bejt všude a nejsi nikde !“ Tak přesně tam DruTěWa byla. My jsem naopak ve vycházkovém tempu sázeli jeden gól za druhým, přičemž náš střelecký apetit nikterak neoslabila ani přestávka. Když jsme dokončili naše krvavé dílo, svítilo na ukazateli skóre 33:0 !!! – nový rekord Harcovské florbalové ligy v počtu vstřelených gólu i co se rozdílu mezi soupeři týče. Vivat Miss3 !
Bylo jasné, že po takovém gólovém spektáklu se naši hráči vyšvihli na přední místa v kanadském bodování celé soutěže. A to nás ještě čekal poslední soupeř ve skupině, Kojoti. Přiznám se, že zápas s nimi si příliš nepamatuji, stejně jako si řezník na jatkách nepamatuje každé dobytče, které projde jeho zkrvavenýma rukama. Jisté však je, že i s tímto soupeřem jsme si bez sebemenšího zaváhání poradili výsledkem 8:0.
Základní skupina nám tedy vyšla ještě o mnoho lépe, než v prvním ročníku. Po jejím skončení jsme měli na svém kontě 4 výhry, 0 porážek a luxusní skóre 60:2. Naši hráči opět ovládli různé individuální statistky – Pavel se stal podruhé za sebou vítězem bodování v základní části a Píďa kraloval všem podstatným brankářským statistikám.
Play-off – Jak se kalila misstrovská ocel
Vzhledem k výrazně většímu počtu týmu v soutěži se rozšířil i počet účastníků play-off, z 8mi na 16. V jeho prvním kole, tj. osmifinále na nás čekal tým FbC Wesec. Tedy opět soupeř pro nás víceméně neznámý, který však podle papírových předpokladů neměl klást výraznější odpor. Jaké tedy bylo naše překvapení, když se krátce po zahájení hry dostal Wesec do vedení. Tím ovšem jakoby šlápnul na ocas spící kobry ! Dlužno podotknout, že se jednalo pouze o kratičký záchvěv outsiderovy naděje, který byl již v zárodku udušen nekompromisní misstrovskou odpovědí. Naše útočná mašinérie se dala do pohybu a razantním způsobem likvidovala veškeré známky odporu. Když se dým rozptýlil, byla bitva naše a na lehce haprující světelné tabuli stálo 18:1 pro Miss3. První krok k nesmrtelnosti byl učiněn !
Ve čtvrtfinále nás však čekal soupeř z trochu jiného soudku. Tým SKG, celým jménem SK Gaudeamus (námi vtipně překřtěný na Gaydeamus), do značné míry se rekrutující z bývalých Divočáků, sestavil pro tento ročník ligy hned dva výběry, vynalézavě označené jako SKG A a SKG B. Druhý jmenovaný soubor pak představoval další překážku v naší cestě za vytouženým titulem. Ihned po zahájení zápasu bylo jasné, že tohle bude skutečná dřina, nic než krev, pot a slzy. Soupeř totiž vsadil na nelidské nasazení a jeho hráči, ač technicky či kombinačně povětšinou nepříliš nadaní, svištěli po hřišti rychlostí Harryho Pottera při školním finále ve famfrpálu. Odehrál jsem již pěknou řádku florbalových zápasů, včetně těch s extraligovými týmy, nicméně s podobnou zarputilostí jsem se ještě u žádného soupeře nesetkal. Jakmile se kdokoliv z našeho mančaftu objevil na útočné polovině, pověsil se mu jeden člověk z SKG doslova kolem krku a nedal mu byť jen milimetr prostoru. Pohled do zarudlých očí protihráčů v bojovém transu více než výmluvně demonstroval, že v tomhle souboji nedostaneme nic zadarmo. Zápas se vyvíjel podle scénáře každý chvilku tahá pilku, vedení s přelévalo tu na jednu, tu na druhou stranu. Nechybělo několik kuriózních situací, včetně vlastního gólu Pavla Boušky nebo polovlastence, který si do branky srazil nešťastný gólman soupeře Standa. Dlužno podotknout, že z pohledu diváka se nepochybně nejednalo o čertvíjak atraktivní podívanou, spíše šlo o permanentní a do množství osobních soubojů roztříštěný chaos. Po konečném hvizdu byl výsledek vyrovnaný 3:3. Bylo jasné, že o vítězi budou muset rozhodnout trestná střílení. Jako již jednou v minulosti jsme i tentokrát prokázali, že tato disciplína je naší silnou zbraní. Po suverénně proměněných nájezdech Pavla i Lukase a bravurních zákrocích Pídi, který povolil soupeři jenom jednou skórovat bylo vítězství 2:0 v nájezdech a 4:3 po sn. celkově naše !
Po vyhraném čtvrtfinále nám spadl ze srdce vodní kámen, protože nedostat se do závěrečných bojů by se rovnalo velkému fiasku. V semifinále již vyhlížel sok té nejtěžší váhové kategorie FbC Myš M.A.S.H. s kádrem čítajícím i několik extraligových hráčů. Od tohoto utkání jsme bohužel museli postrádat našeho kamaráda a spoluhráče Šimáka, který musel na operaci s kotníky. Atmosféra utkání byla již dopředu patřičně vyhrocená, k čemuž přispělo i vzájemné špičkovaní na fóru Harcovky. Ani ne minutu po zahájení zápasu jsem dostal od Filípka loktem do ksichtu, že jsem se nestačil divit. Nebylo taky proč, podobné mače si o hru na hranici tvrdosti (a někdy i za ní) doslova říkají a tento rozhodně nebyl výjimkou. Tvrdost a maximální nasazení z obou stran a výtečná atmosféra v hledišti, to byly kulisy, ve kterých se odehrávalo toto semifinále. Na rozdíl od předchozího kola se však tentokrát ve výrazné míře projevoval i florbalový um obou rivalů a náročný divák si musel přijít na své. Soupeř se ujal vedení po nekompromisní dělovce Žíly do šibenice. K obratu v zápasu zavelel kdo jiný než Suk, jehož tečovaná střela šťastně zapadla za brankáře. Vyrovnaný zápas překlopil na naši stranu Zdeněk, který neváhal s rozehrávkou a golfákem pod břevno překvapil všechny včetně soupeřova gólmana – 2:1. A když krátce před půlí zvyšoval Pechna po nahrávce Matějkyse zpoza brány už na dvougólový rozdíl, bylo zřejmé, že Miss3 již třímají osud utkání pevně ve svých rukou. Po přestávce soupeři vyvinuli enormní tlak, nicméně díky naší skálopevné obraně se dostali v podstatě jen k několika pokusům z dálky a pár závarům před bránou. Naopak jakýkoliv náš kontr doslova smrděl gólem, které na sebe ostatně nenechaly dlouho čekat. Pavel a v zápětí i Zdeněk po sólu zakončeném luxusním bekendovým blafákem, takto svým druhým zásahem v zápase, zvýšili již na hrozivých 5:1. I v takto vyostřeném mači se našla chvíle pro humornou vložku, když Suky zkoušeje své golfové umění omylem odpálil míček do hlavy kolemjdoucí BaTerky. MyšM.A.S.H. ještě v závěru snížil na konečných 5:2, to však již nikterak nemohlo zkalit naši radost z ceného vítězství a postupu do finále. Můj subjektivní názor je, že toto bylo dosud nejkvalitnější utkání, jaké se kdy pod hlavičkou Harcovské florbalové ligy odehrálo.
Velké finále je tady !!! A v něm nás čekal…no kdo jiný, než staří známí Vořežpruti alias Vepřožrouti. Ti do zápasu o zlato doklopýtali po vítězství na trestná střílení nad Delony. Mimochodem tento dramatický zápas sledovalo několik mazáků z našich řad přímo na tribuně a hlasitou podporou obou týmů vytvořilo v hale doslova elektrizující atmosféru. Jako pamlsek za odměnu nám pak obě mužstva nabídla samostatné nájezdy, přičemž jednoznačně největší ovace ožralých tribun sklidil Koule a jeho vymazlená twister-show. Tolik tedy k semíčku a nyní již finálový chod. Zatímco my jsme byli patřičně nažhaveni vrátit Vepřákům rok starou porážku, soupeř se nechal prostřednictvím Rejmiho a jeho alibistických plků na fóru či v hospodě slyšet, že oni již „mají splněno“, že favoriti jsme my a kdesi cosi. Takové řečičky však jen některé z nás ještě více vydráždily a vyhnaly srdeční tep do vyšších obrátek. Na rozhodující zápas jsme také konečně mohli využít celé hřiště, protože otravní horlezci už měli naštěstí po sezóně. A zatímco loňský souboj se nesl spíše v taktickém duchu, tentokrát se do toho oba týmy pořádně opřely a předváděly doslova útočné manévry. Nutno podotknout, že v první třetině (finále se hrálo na 3 x 15 min.) tento způsob hry seděl spíše našemu soupeři. V jeho řadách opět řádil náš „oblíbenec“ Tomáš Erlebach, který si v první třetině připsal 2 góly a jednu nahrávku. Za naše barvy skórovali Matěkys a Mimik, oba po nahrávkách od Pavla. Po první třetině byl o krok vepředu soupeř, který odcházel do kabin za stavu 3:2 ve svůj prospěch. Bude nutno uklidnit hru a zlepšit obrannou činnost, shodli jsem se o pauze. Po přestávce se také obraz dění na hřišti výrazně změnil. Vepřáci sice měli své šance, ale jejich četnost by se dala spočítat na prstech jedné ruky obsluhy cirkulárky po 30ti letech praxe. Naopak náš tým pomalu ale jistě získával půdu pod nohama a tlačil soupeře do defenzívy. Brzy po začátku třetiny Zdeněk vyrovnal a začínalo se vlastně znovu. To však již Miss3 šlapali jako lehké dívčiny na proslulé silnici E55 a o naší herní převaze nebylo pochyb. V čase 27:21 si vzal děrovaný nesmysl do své správy Pavel a nechytatelnou dělovkou ze střední vzdálenosti vsítil vítězný gól – 4:3 ! Druhou třetinu jsem vyhráli 2:0 a naklonili tak misky vah naším směrem. I ve třetím dějství měla hra podobný obraz, tj. náš tým kontrolující hru a víceméně bezzubý a s postupujícím časem tak trochu i rezignující soupeř. Z naší squadry se dařilo především „boleslavské“ lajně, která několikrát pohlednými kombinacemi rozebrala obranu soupeře a vysloužila si tak potlesk zaplněných kolchozů, pardon ochozů. Po jedné takové akci a přihrávce nejlepšího muže finále Pavla skóroval Matějkys a poslal Misstry do rozhodujícího trháku. To se již Vepřáci propadli až na samotné dno zoufalství, což nádherně demonstroval jejich „kapitán“ Rejmont, jehož hysterická simulace po neexistujícím faulu a následný ubrečenecký výstup sklidily zasloužený posměch na otevřené scéně. V samotném závěru ještě moje maličkost po šikovně rozehrané standardce a příhře od Bajgla dala na výsledek konečnou pečeť – 6:3 ! Po skončení finálového zápasu mohla konečně naplno propuknout mistrovská radost ze zisku vítězné trofeje. Dokázali jsme to !!! Za zvuků „standing ovations“ si pro misstrovský pohár dokráčel svým nezaměnitelným způsobem Suk, aby se v zápětí o cennou trofej podělil s celým týmem. Ještě pár fotografií pro tisk a rozhovorů pro televizi a šup do šatny, kde se již oslavy mohly vymknout kontrole a zadělat tak uklízecí četě na pořádně náročnou šichtu ! Aby zpravodajským povinnostem bylo učiněno zadost ještě doplním, že třetí místo obsadil tým Delonů, který si v zápase o bronz překvapivě snadno poradil s motivaci postrádajícím MyšM.A.S.Hem. Konečné pořadí HFbL pro ročník 2006/2007 tedy bylo :
1. Miss3
2. FbC Vořežpruti
3. Deloni
Po zápase jsme samozřejmě zašli na obligátní pivko a věřte mi, že chutnalo lépe, než kdy předtím. To však nebylo zdaleka vše ! Na počest vítězství jsme v jednom z následujících dnů uspořádali „Tour de Harcov“, při které jsme s pohárem obrazili snad všechny kolejní knajpy, putyky a diskošky. Nutno podotknout, že díky zvýšené konzumaci alkoholu a rostoucí „hravé náladě“ některých Misstrů si své vytrpěl především pohár pro vítěze, který byl několikrát rozebrán a složen a pochopitelně posloužil i jako nádoba pro pivo. Oslava byla zakončena obligátním zavřením Zanzíku, které tak udělalo důstojnou tečku za celým ročníkem.
Sláva Misstrům, pěst poraženým !
Auf wiedersehen, meine freunde…
Damien Silverwing